Přemýšlení si..

Třeba se dnes už vyspím, možná až do rána? Nebo se zase probudím předčasně, kdo ví... Mrzí mě, že to takhle skončí, rozhdoně se hodlám tě vyhledat.. a promluvit si s tebou ještě. Hlavně abych věděl jak ti je... Stýská se mi, pořád tě miluji, víš... Já ti taky nejsem lhostejný, alespiň v tom špatném slova smyslu, očividně mě nemůžeš ani vidět... Přemýšlel jsem a když se do tebe snažím vžít, tak za některý ty věci, co jsem ti řekl, se ti nedivím. Ale stojím si za tím, že jsi je špatně chápala... To už je jedno, jsem zklamán... Vina není jen na jedné straně, kdyby jsi se mě snažila pochopit, určitě by jsi přišla na pravé důvody mých problémů... A pomohla mi... otočit se ke mě zády jakobych nebyl, byl pro mě ten nejhorší způsob, měl jsem vážně namále... Určitě přidjou zase časy, kdy mi bude zase tak špatně... Nepamatuji si, že bych kdy cítil tak hrozný pocity.. Ale ty jsi si určitě taky užila svoje, slzy se mi objevovaly v očích, když jsi mi psala, jak ti je, nebo když jsem tě viděl sedět na té chodbě... Musel jsem ti prostě nějak pomoci... Pořád se zajímám, to že jsi me poslala pryč a nekontaktuji tě na tom nic nemění... Přál bych si, abys mi dala ještě šanci ti to vysvětlit...abych ti mohl ukázat něco, z toho co jsem napsal... Třeba by jsi mě pak pochopila... Ale o tu už bohužel nestojíš, nestojíš o mě, ani o to jak mi je... Ale já o to jak je tobě stojím i po to všem.. I po tom odvrácení se ode mě ve mě zbylo dost lásky na to, abych se o tebe strachoval a zajímal...