Vše je tak, jak má být

Zatím je vše přesně tak jak má být, tohle oddálení ověřuje moje kvality, ověřuje to jestli za něco stojím, odtržení od tebe mi umožňuje zjistit, jak hlubokého citu jsem vůči tobě schopen, je to test, toho, jestli moje srdce dokáže nosit lásku, k někomu tak vzdálenému, k někomu, kdo mi ublížil a ubližuje, jestli je moje srdce schopno milovat i přes nenávist… Je to zkouška toho, zda za něco stojím, zkouška toho, jestli má smysl ještě žít, zkouška toho, jaký jsem člověk… To, že už neroním potoky slz jako dřív, je nejspíš důkazem toho, že moje vnitřní já strádá a přizpůsobuje se… Po každém zklamání, po každém šrámu vrytém ostrými jazyky do mého srdce započalo chátrání, chátrání mé duše, moje pocity uvadají na úkor každé bolesti…
Zatím je to tak jak to má být, nemůžu dospat rána, trápím se, zažívám deprese, kolikrát toužím po smrti… A přesně tak to má být, ve stavu, který nastal, ve stavu v jakém se můj život nachází… Včera se mi zdál velice zvláštní sen, byl jsem v něm zobrazen jako moje budoucí já… Byl jsem úplně na dně, kdesi jsem se válel ve špíně a bylo mi to jedno, bylo mi jedno, že se mi všichni smějí a ukazují si na mě jako na chudáka. Jeden člověk ke mně přišel a řekl mi jaký jsem ubožák… Byl to celkem děsivý sen, nicméně pravdivý, neboť bez smyslu postrádá moje existence důležitost. Nezáleží mi na ní a tedy nemám strach! Alespoň ne takový jaký bych měl mít.