Vítej poutníče...

Vítej, poutníče!
Když zavítal jsi v tento kraj, slyš mou prosbu, chraň se jí a udrž ji ve své hlavě.
*Otevři teď své oči naplno! Co vidíš? To jsem já, LES, mé stromy, můj potok, mé květy, má zvěř...
*Když teď ztišíš své kroky a činy a zaposloucháš se... Co slyšíš? Je to hudba ráje, když potoční voda hladí obrázky a ptáci v korunách stromů pějí své nekonečné písničky...
*Odlož svou hůl, poutníku, a dotkni se! Co držíš teď ve svých dlaních? Cítíš hrubost kůry stromů a jemnost jehličí. A kterak ta kobylka v dlani lechtá....
*Teď sehni svůj znavený hřbet, skloň se až ke stonkům trav a tu uvidíš plody. Jen si směle nabídni, tak ochutnej přece... Chutnají ti jahody, ostružiny a borůvky?
*Odlož i dýmku svou, nech své plíce na chvíli relaxovat. Zhluboka se poté nadechni! Co ucítíš? Je to vůně sena z nedalekého krmelce, jehličí a čertvá tráva.

***Ale teď se seber, člověče, vem opět do ruky hůl a do úst vlož fajku svou. Pokračuj dál svou cestou a já ti přeji, aby ti cesta rychle ubíhala. Pak naplno si mě vychutnáš a zjistíš, to ti doopravdy nabízím. Jdi skrz mnou po úzké, kamenité cestě, vníměj mě a měj mě rád... Pak teprve mě poznáš takového, jaký opravdu jsem. To mě totiž poprvé začneš vnímat svým srdcem...