.diamonolog

Teď jsi tady byl. Řekls, že mi nechceš dělat problémy.

(_To je hezké, že nechceš. Tak proč mi je děláš? A kdyby jenom mně..._)

Řekls, že to musím pochopit.

(_Ale já to chápu víc, než si myslíš. Ale nechápu Tebe. Protože Ty odmítáš pochopit všechny ostatní._)

Řekls, že je nesmíme nechat, aby s námi manipulovali.

(_To určitě ne. Ale Tohle není žádná manipulace. Je to naprosto normální. Jsi snad paranoidní? Ne, to nebude ono. To bude něco mnohem jednoduššího. ...Jistě! Jsi tvrdohlavý._)

Řekls ještě spoustu dalších věcí, které už jsem neslyšela. Soustředila jsem se na své slzy. Nechtěla jsem, abys je viděl. Vím jen, že jsi dodal, že se mi zítra ozveš.

(_Nechci, abys viděl mé slzy, protože si je podle mého názoru nezasloužíš. Ne, ne a ne! Jako malé dítě budu plakat v koutě, ale jakmile vejdeš, přestanu._)

Teď jsi tady byl zase. Jen nepodstatné řeči. Tvářila jsem se, jakoby nic.

(_Kdybych Ti měla vyčítat každý drobný prohřešek, kvůli kterému mi zmizel úsměv z tváře, do konce života Ti neodpustím. Jenže zítra zase uděláš něco, za co Ti budu neskonale vděčná. Tvé nálady se střídají jako dubnové počasí. Ano, milujeme Tě. Ale občas nám děláš ze života peklo._)

! ___Tak se pak nediv, až si jednoho dne všimneš, že všichni ti, na kterých Ti záleželo, stojí v kruhu kolem Tebe. A jejich tváře jsou odvrácené.