HVĚZDNÉ NEBE NADE MNOU

Je krásná vlahá letní noc. Ležím na louce za domečkem mé babičky, která bydlí v malé vesničce ve východních Čechách, a pozoruji vycházející hvězdy na nebi. Napadá mě spoustu otázek. Kolik jich asi je? Tisíce nebo dokonce miliony? Počítal je někdy někdo? A kolik pravdy je na tom, že máme své jednání řídit podle hvězd? V tom nám pomáhají horoskopy. Každý z nás je určitého znamení, které se řídí datem narození. Znamení je tedy dvanáct, tak jako měsíců v roce. Jsou to znamení Kozoroha, Berana, Raka, Štíra, Panny, Blíženců, Střelce, Vah, Ryb, Býka, Lva a Vodnáře. Napadá mě, proč jsou to vlastně tato pojmenování? Pro lidi narozené ve znamení Berana je typické, že jsou tvrdohlaví a jdou si za svým, pro Váhy je zase typická nerozhodnost. Ale co taková Panna? Znamená to tedy, že člověk narozený ve znamení Panny je nadosmrti nevinný?
Zároveň přemýšlím nad tím, co všechno ovlivňuje náš život. V první řadě je to nejspíš osud. Někteří na něj nevěří, ale já ano. Představme si ho jako dejme tomu „nit“, kterou má každý z nás od narození a která určuje, kdo v čem bude vynikat – kdo bude jednička v matematice, kdo bude psát vynikající slohové práce a kdo nebude mít konkurenci ve sportu. Mnoho lidí dumá nad tím, zda je možno svůj osud změnit. Můj názor je, že částečně ano, v devadesáti procentech máme v určité situaci na výběr ze dvou nebo více možností. Poté záleží na nás, jakou možnost si vybereme.
Dalším faktorem je rodina. Rodiče má každý z nás, ale někteří mají bohužel tu smůlu, že jednoho svého biologického rodiče neznají. Většinou je to otec, ale proč? Spoustu lidí řekne, že proto, že muži jsou nezodpovědní. Ale nikdo už nevidí, že v mnoha případech za to, že dítě svého otce nezná, může matka. Říká se také, že pokud se rodiče rozvedli, čeká jejich potomka stejný osud – nevydařené manželství. Opět omyl! Přeci to, jestli budu mít štěstí, nezáleží na tom, zda žijí rodiče spolu či ne? Záleží to na oněch dvou osobách, kteří plánují život společně bok po boku.
A pomalu přecházím k tomu, co ovlivňuje náš život dle mého názoru nejvíce: předsudky, mýty a pověry. Předsudky nejsou hezká věc – ale přesto je máme všichni. Naprosto nejtypičtějším předsudkem je vztah k blondýnkám. Možná za to může velké kvantum vtipů o dívkách s blonďatými vlasy, ale stejně je to vůči nim nespravedlivé. Když je někdo hloupý, tak přeci nezáleží na tom, jakou má barvu vlasů. Další skupinou, která je terčem vtipů, jsou policisté, o jejichž IQ se také často pochybuje. A pak známe takové vtipy o Pepíčkovi… A přesto je jméno Josef v České republice stále oblíbené a stále tak rodiče svá novorozená dítka pojmenovávají.
Typickým případem předsudku je případ: jdeme po ulici, naproti nám jde žena ve středních letech, odbarvená, výstředně nalíčená a v minisukni. Co si o ní pomyslíte? Dáma může mít mysl stejnou jako vzhled, ale opak bývá často pravdou. Dáma je výborná kamarádka, skvělá hospodyně, úžasná matka i manželka, a spoustu lidí ji zavrhne jen proto, že chtěla vypadat mladě. Jenomže… se jí to malinko nepovedlo. A platí to i naopak: vidíme pětadvacetiletou ženu, perfektně nalíčenou, učesanou, v moderním slušivém oblečení. Její pohyby jsou ale naprosto suverénní a sebevědomé, a při pozdějším hovoru zjistíme, že první sympatický dojem z této dámy je pryč.
Pověry také ovlivňují náš život. I když záleží na každém z nás, jak moc si pověry připustíme k tělu. Můžeme je určitě rozdělit na pozitivní a negativní. Pozitivní je třeba, že nevěsta na sobě musí mít něco nového, starého, půjčeného, modrého atd.. Negativní je černá kočka přes cestu. V tom případě záleží na každém z nás, jestli se při pohledu na černou kočku, která mu právě přeběhla přes cestu, vrátí nebo bude v zamýšleném plánu pokračovat. Já bych pokračovala. Na tyto pověry totiž nevěřím, a když vidím kominíka, naprosto nic to se mnou nedělá. Někdo se může přetrhnout, aby se rychle chytl za knoflík pro štěstí, já jsem ale zastáncem názoru, že „každý svého štěstí strůjcem“.
Co tedy dělat pro to, abychom byli šťastní a spokojení? Nejlepší recept je nehrotit situaci, nechat vše vykrystalizovat. Přehnaná snaha vše vyřešit hned nám může i uškodit. Přehnaná lhostejnost ale také není to pravé ořechové. Zkusme si tedy ponechat chladnou hlavu, zapomenout význam slov hysterie a nervozita. A hlavně – buďme sami sebou. Přetvářka se dřív nebo později pozná, stejně tak jako lež má krátké nohy.
Myslím, že přemýšlení už bylo dost… Na louce u babiččina domečku se sice přemýšlí velice dobře, ale všeho moc škodí. Tak dobrou noc!