Vnitřní hlas

Jen pohlédnu zkrz zrcadlo do vlastní duše, obraz toho je desivý, co se se mnou děje, umírám znovu? Nebo jsem jíž dávno mrtvý? Musím se vymanit, vykroutit se z vlastních řetězů.

Nevzdávej se hlupáku, nesmíš zvadnout! Postav se na nohy! Tak dělej, vstávej! Ještě musíš bojovat. Ty kreténe, přestaň být tak ubohý! Udělej se sebou něco, vymsli si důvod, vymysl si smysl, obrať se k minulosti, ačkoliv byla hořká je lepší hořkost, než bez chuti.

Podívej se na sebe, co to je? Co to z tebe zbylo? Kdo by tě asi chtěl? Kdo?!

Potřebuje tě!

Nalháváš si to?

Možná!

Nevíš! Upadáš v naivní představy, nic nevíš... Už tě nepotřebuje, už tu není... Je bez tebe, protože je to pro ní lehčí. Protože tě nemiluje!

Ne! Tak to není.. To protože věří, že pro mě je to lepší bez ní!

Hloupost!

Ne!

Ona je jiná, věřím jejímu srdci. Pořád mě v něm nosí!

To sou kecy!!

A přeci, v ní věřím!

/čas, čas, čas