Můj měsíček

Chvíle vytrhnutá z času. Ve zvláštních chvílích se ve mě odehrávají neobvyklé věci. Dnes se mi něco takového stalo a já pocítil zvláštní pocit. Stál jsem uprostřed davu, všude kolem se to jenom hemžilo spěchajícími lidmi. Byl překrásný večer a ten měsíc mě naprosto uchvacoval… V takových chvílích by bylo překrásné být s tebou. Stál jsem a jen jsem se díval na lunu, jak se skrývá a následně zase objevuje mezi našedlými mraky. Běžný pohled a přesto tak nevídaný, tak okouzlující. V tu chvíli se mi najednou rozbušilo srdce, vzpomněl jsem si na tebe. Přišla ta chvíle, jako kdyby všichni ti lidé nebyli, jako bych byl jenom já a ten měsíc, chvíle klidu. Přesně takové to bylo při pohledu na tebe, tak překrásné, čarovné, nádherné. Jenom ty, nic jiného, jen ty… tyhle chvíle byly mimo tenhle svět, nejkrásnější okamžiky v mém životě, mít možnost se ti dívat do očí, mít možnost se tě dotknout, přivinout tě k sobě… Jak jen mi to vše chybí, chybíš mi… Byla jsi moje světlo, můj měsíční svit.