Sebevražda bývá sobecká

Mé myšlenky se dnes obraci k 12. lednu roku 2008, který byl tím nejhorším dnem mého dosavadního života... Co se vlastně stalo? V ten den mě opustila naděje, štěstí, budoucnost, víra, opustila jsi mě... Jasně pro někoho běžná záležitost, pro mě nejhorší peklo na světě. Nikdy jsem si nepřál tolik zemřít, jako v ten den, seděl jsem před tvým domem na chodníku a čekal, čekal jsem, až umrznu, čekal jsem, až najdu klid, čekal jsem... Ty jsi mi napsala, ať klidně umřu, když jsem tak arogantní, což mě jen utvrdilo. Už nebylo co dál řešit, seděl jsem tam hodiny, mrznul jsem, klepal jsem se, ale žádná fyzická bolest nebyla dost silná, aby přehlušila bolest ve mně. Čas plynul, byla to ode mě hloupost, ale já se někdy dřív necítil tak na nic... Zoufalá situace, zoufalá řešení. Ale pak se něco stalo, vzpomněl jsem si, že ještě žije někdo, koho by moje srmt zarmoutila, ty jsi to nebyla, kdyby šlo jenom o tebe, už bych tu dneska nebyl a myslím, že by mi bylo lépe! Ale vzpomněl jsem si na svojí rodinu, napadlo mě, jaké by to bylo, kdyby se dověděli, že jsem mrtvý, jaké by to pro ně bylo? Já bych se na jejich místě přinejmenším zbláznil. Vcítil jsem se do nich a řekl jsem si, že nemůžu umřít takhle, nemůžu je opustit, i když bych rád, bylo by to vůči nim nefér. A tak jsem se "sebral", pozvedl jsem svoje ostatky, abych odešel domů, kde na mě nic netušící rodiče čekali. Další dny probíhaly v obdobném duchu... Třeba celou sobotu jsem chodil po místnosti a jenom přemítal trápil se... asi dvanáct hodin v kuse, divím se, že jsem se z toho alespoň nezbláznil, ale to už jsem stejně, že? Nyní je to pořád stejný, už to není tak intenzivní, jako první měsíc, ale je to tu a vždycky to tu bude, dokud mi bude takhle, tak to bude pořád stejný. Přežívání není život... Akorát jsem každým dnem slabším, osamocená troska, která pomulu usychá...

Jednou jsem napsal jednu věc, rád bych slyšel co si o tom myslíš, co si o tom kdo myslí...

"Ano je to hřích pohrdnout životem a dobrovolně z něj odejit, ale mnohem horší hrich je nedobrovolne zůstavat a nežít."