Jsem pryč...

Tak si tak sedím 2000 kilometrů od domova. Jsem sama v cizím státě, v cizím městě... Ano chtěla jsem to... Chtěla jsem odjet a provětrat si hlavu a zapomenout na trápení... Spíš než že bych to chtěla jsem to potřebovala.. Jinak bych se asi totálně zbláznila. A teď jsem tady.. Je mi fajn.. Teda v rámci možností. Snažim se zapomenout na všechny co mě možná doma čekají.. Nebo taky nečekají..
Moc bych chtěla vědět, co si myslí, jestli si na mě vzpomene, jestli by chtěl udělat něco jinak.. Třeba říct: Nejezdi... Stejně bych jela, ale aspoň bych věděla, že mě má rád a že ten vztah mezi námi nebyla jen hra.. Ale asi byla.. Za tu dobu co jsem tu.. Jedna hloupá sms až po tom co jsem já napsala jako první.. A obsah? Tak brutálně nenucený až je mi z toho zle... Chci jen vědět, zda jsi všechno mezi náma bral vážně nebo jen jako vtip... Dostanu někdy odpověď?
Hloupá otázka... Ale já tu odpověď prostě potřebuju... Jiank nemůžu jít dál... Řekni, že to byl hloupý vtip.. Přežiju to.. Na to tu budu ještě dost dlouho.. Ale potřebuju a chci znát pravdu...