Bojím se- nevím čeho

Kolem mě je hafo lidí kteří mě mají rádi, ale já si přesto připadam uplně bezmocná a sama...sama v tomhle divném světě plný přetvářky a faleše, já vím je to ohraný ale co..je to pravda. Když vyjdu ven tak mi přijde že uplně všichni nna mě divně koukaj jako kdybych byla z jiný planety. Nechápu proč, asi je to zase jeden z mojich divných pocitů. Ale ty pocity mě začínají pomalu ale jistě ničit-zabíjet. Nevim komu nebo čemu mam věřit, už to nerozeznam...nerozeznam lež od pravdy a to je podle mě už špatný. Ale je to divný protože lidii co se předemnou přetvářejí jako že mě chápou nebo dokonce něco víc poznam na první pohled. Ale to už bych zase mluvila o něčem jiném. Jednou jsem šla ve dne od kámošky, šla jsem přes takovej most kterej je docela strašidelnej a já se tam aj někdy bojím. Ale jiná cesta nevede tak vždy musim tudy. Tak jsem tam tak šla a jakobych tam byla s 1000 dalšími lidmi - ale nikdo tam nebyl...jakoby me zase někdo sledoval a smál se mi. Stává se mi to pořád tak jsem šla normálně dál ale když jsem byla na sídlišti kde je panelák vedle paneláku..... koukla jsem se do oken paneláku a buď se mi to zdálo nebo skoro v každým okně někdo byl a koukal na mě. Nedokážu říct jestli to byl zase jeden klam nebo ne... Hrozně se bojím chodit ven, tohle mě provádí pokaždý když vejdu na ulici! Je to hrozný už nevim co mam dělat. Že bych měla fobii??? Ne to v žádným případě, není to možný, bude v tom něco uplně jinýho... mam strach ze života? nebo snad z lidí? -dnešního světa? - přepadnutí? -nadpřirozených jevů? -špehu? nedokážu posoudit a ani popsat co a jak cítím...nedokážu to vysvětlit, takže ani nedoufam že to pochopíte. ...
PS: když se koukám nazačátek o čem jsem to vlastně chtěla psát, tak sem hodně ujela z tématu, tak snad příště