Čeho se bojíme?

Tak takhle. Mnoho lidí se bojí smrti, zachraňuje si holý život, bojí se o něj dokonce. Já nechci nikoho nabádat k sebevraždám, to rozhodně ne a pokud někdo mou úvahu takto pochopí, bude mi to hrozně líto.
Většina z Nás má v životě mnoho trápení. A ještě víc, když je ve válce. Vojáci bojují o svůj život. Ale proč? Cožpak pro ně není jednodušší nechat se zabít? Přestali by žít v tom stresu, s vědomím, že umřít mohou každým okamžikem. Netrápily by je již ty starosti pozemského života. Když si život zachrání, budou ještě kolikrát trpět bolestmi, nemocemi, emocemi...
Ale nechtějí. Oni chtějí přežít a žít dál. Proč? Chtějí uchránit trápení své blízké? Až zemřou, bude jim přece všechno jedno. Nebo se bojí více UMÍRÁNÍ?
Je dobré, že chtějí přežít a chránit i své okolí a jen hlupáci se nechají zavraždit bez důvodu. Hlupák spáchá sebevraždu, kdežto moudrý vytrvá na cestě životem.
Přiznejme si to. Bojíme se umírání. Chceme smrt rychlou a bezbolestnou, chceme zemřít jako hrdinové.
Je něco hrdinského na sebevraždě? Zkuste se zamyslet, uvažujte. Není. Je to zbabělé. Zbabělý útěk z bojiště.
Nebojme se smrti, ale nevyhledávejme jí. Bude to tak lepší pro všechny.