Pomluvy....

Motto : „ Jed pomluvy otravuje tři lidi :
toho, kdo ji říká, toho, kdo ji poslouchá
a toho, koho se týká. “
Friedrich Rückert

Dlouho se zamýšlím nad tím, co nutí lidi druhé pomlouvat. Co je to vlastně pomluva? Pomluva je výrok, který nemusí nikomu ublížit, jen má za úkol pobavit. Dále jsou pomluvy útočné, uštěpačné, které více, či méně člověka pošpiní a dají mu punc, neboli cejch, kterého se nemůže zbavit. Posledním druhem jsou intriky, nejhorší druh, protože může zničit život, špiní pověst a znemožňuje jakoukoliv obhajobu.
Vrátím se k citátu. Pomluvy otravují život i tomu, kdo je roznáší, přestože se to tak nevypadá. Oni Pomlouvači si myslí, že se o nic nejedná, ale svědomí je snad alespoň občas chytí a zeptá se : „Co to děláš?“ Pomlouvači se samozřejmě snaží vykroutit a odpovídají : „Vždyť nic tak strašného nedělám. “
Strana postižených ? Slušní lidé, kteří se dostali do pomluv omylem, třeba špatně vyloženým chováním nebo výrokem vytrženým z kontextu a ještě k tomu nemají dostatek sebevědomí, aby se nad pomluvou povznesli, prožívají strach, co řekne jejich okolí.. Pak máme lidi, kterým nic nevadí a mají hroší kůži.
Nakonec jsem si ponechala, ty kteří jsou příjemci pomluv. Mají dvě možnosti, poslat pomluvu dále a ještě si k ní přidat, anebo si vytvoří vlastní názor a dále se jí nezabývají.
Vím, že pomluvu nikdy z našeho chování a jednání nevymýtíme. Hlavně v kolektivech dívek, samozřejmě existují vyjímky i mezi chlapci. Každý z nás si určitě rád zdrbne. Ale, nikomu nic není po tom, jak se chovám, co dělám, jak mluvím, jednám. Nikdo nemá právo kritizovat druhého, protože se může stát i Vám, že budete středem pomluv. Z čehož vyvozuji, že základem je zamést si před vlastním prahem a teprve potom kritizovat jiné. ………