Víte jaké to je..?

Je mi smutno, ale to není nic novýho...
..nechce se mi žít..
..stalo se toho hrozně moc a já už na to nemám tu sílu, jako jsem měla kdysi...
Je mi hrozné smutno….
Smutno, ticho, pláč…tyto pocity na mě působí čím dál víc….
Nevím, co jsem udělala špatně, ale rodiče mě nesnáší…matka především….
Je tak krutá a tak zlá….
Ptám se pořád, proč je na mě taková? Proč mě tak shazuje před lidmi mě nejbližšími?
Je tak necitná.. neváží slova a ubližuje mi.. Tak strašně moc mi ubližuje...
Všechno co jsem kdy udělala, mi bude vyčítat až do smrti.. Do smrti, která se blíží rychlostí blesku.. Je mi to tak líto.. ale nemůžu za své myšlenky a za své chování.. Jenže matka mě nesnáší celou... Slzy mi stékají po celém obličeji a já cítím, jak se mi ostrá bolest žene do hlavy..
ˇˇˇˇStop! Dost! takhle už přece nemůžu dál...ˇˇˇˇ
Já sama sebe nezměním a ani nechci... Rodiče se také nezmění.. Tak proč já?
Není jiné řešení...
Odejdu pryč...
---budou mít klid---
...budou rádi...
At si pořídí jiné dítě, které bude inteligentní a bude je vzorně reprezentovat...
At si pořídí někoho, kdo bude mezi těmi nejgeniálnějšími lidmi...
Protože tohle je jejich sen... Ne můj...
Nemusítě být dobrý člověk, to ne.. Není to přece priorita..
------ Ale musíte být chytrý-------
Nejsem dokonalá a nikdy ani nebudu....ˇˇˇ