Co je vlastně krása člověka?

Co je vlastně krása? Tohle člověk řeší od mládí, kdy se jeho pobyt před zrcadlem začíná prodlužovat. Pryč jsou najednou chvíle, kdy ho máma musela honit, aby se ráno aspoň učesal, a že má tričko obráceně a tak podobně. Všichni chtějí být hezcí, ale... pak přijde střetnutí s realitou, kdy si člověk začne uvědomovat, že k tomu ideálu má daleko. Ale kdo vlastně určuje, kdo je hezký a kdo ne? A co je důležitější - vlastnosti, které utváří naší osobnost, anebo náš vzhled, který je zřejmý na první pohled? A je nepopíratelné, že krásní lidé to mají v životě jednodušší - všichni jim snáz odpouštějí nějaké ty nedostatky osobnosti, snáz najdou práci atp. Někdy jsem měla dojem, že ty dívky, které jsou považovány za krásnější, nemusí pracovat na své osobnosti, protože vlastně stačí, jaké jsou, každý je obdivuje, muži jim padají k nohám... Ale časem jsem dospěla k tomu, že svou krásu může najít každý z nás, a ti správní lidé ji dokážou objevit. Nejsem typická krasavice, ale v tom je přece ta originalita. Když potkáte za sebou deset stejných blondýn, to je docela nuda, ne? A navíc, když člověk má svou vnitřní krásu, má víc opravdových přátelství a vztahů, než někdo, kdo je považován většinou lidí za krasavce. A taky - krásní lidé často trpí tím, že opačné pohlaví se o ně zajímá jen kvůli vzhledu, což je dost povrchní. A pak krásné ženy narážejí na různé hajzlíky, kteří je jen využívají. A hezcí muži narážejí na potvory nebo povrchní holky, což je také jistě nemůže uspokojit. A proto - všichni můžeme objevit svou krásu a rozdávat ji okolo sebe plnou náručí svým úsměvem, kouzlem osobnosti... Je to na každém z nás. A ten správný člověk ji v nás vždycky objeví.