I'm on fire when you're near me

slzy píšou tyhle věty, protože už není cesty dál..
jak se těch pocitů zbavit? otázkou je, jestli se toho chci zbavovat
není to zrovna špatný pocit, ale velká část je ubíjena Tebou..
chci aby to bylo tak, jak to vidím..ikdyž to asi vidím moc růžově..
Ale přece se říká, že nic není nemožné...

Ty pocity jsou jako droga...nejde to s nimi, nejde to bez nich..
proč? ptám se, proč?proč já?
já byla přece ta silná, ta, která si
nikdy nic nepřipustí...Ta, která když spadne, tak se nerozbije..
Ale vstane a hrdě jde dál..Dál po té cestě, kterou ji osud kreslí
se všemi těmi překážkami-a nejde to na ní poznat..

Snažila jsem se tomu vyhnout, ale teď už vidím, že není cesty zpět..
ani zpátky ani dál
jako zaseknutá v časové smyčce musím čekat..
čekat až to přejde, protože jiné řešení není..
ty o něm ani neuvažuješ, protože to pro tebe není relevantní situace..
a asi je to tak lepší..
já si takhle dříve uvědomím, že to nejde, že Ty nechceš..
A nebude to tak, jak to vidím...

Ikdyž to nechci připustit, tak ty pocity a vize co se týče nás budu muset opustit
Nás...nás kteé ani neexistuje...nás není..jsi ty a jsem já
My umřelo ještě dříve, než se zrodilo..

A tak mi nezbývá nic jiného, než zůstat v hyperprostoru..
ve světě, do kterého nikdo nevstoupil..protože když jednou do hyperprostoru přijdeš,
tak už tě nic nedostane pryč..hyperprostor si zamiluješ..musíš..
z něj není úniku, ale uniknout ani nechceš...
takže čekám..čekám, až někdo bude hoden toho, aby šel zamnou...
a pak bude existovat svět jen pro nás dva...

I kdybych křičela: "pojĎ zamnou, svět nám bude ležet u nohou", tak mě neuslyšíš,
nechceš ode mě slyšet tahle slova..

nechceš nebo to nedáváš najevo?
pojď svět nám bude ležet u nohou... stačí ji jen zvednout
a zašlápnout...

and i'm on fire when you're near me :(