Rozhovor s Bohem

„Pozdrav pánbůh Pane. Jmenuji se Vladimír Včela a jsem redaktor pražského časopisu Nebe. Píšeme o Vás článek do našeho časopisu a tak bych s Vámi chtěl prohodit pár slov. Máte chviličku?“
„Pozdrav pánbůh. Samozřejmě, jen se ptejte. Já si velice rád s někým popovídám.“

„Vy, jako náš Pán, musíte mít spoustu práce. Povězte nám, jak vypadá váš obvyklý pracovní den.“
„Můj obvyklý pracovní den, jak jste ho nazval, vypadá asi takto: Celý den sedím na své staré židli a koukám na lidi kolem sebe. Všichni pořád někam spěchají, něco řeší a nikdo na nic nemá čas. Ale já jen tiše sedím v koutku a pozoruji dění kolem sebe.“

„A nenudíte se trochu v tom zmatku kolem?“
„Ne. Je to tak lepší. Mám alespoň hodně času přemýšlet.“

„A nad čím tak přemýšlíte?“
„Nad ničím.“

„Jak je o vás známo, jste věčný, a tak musíte pamatovat hodně generací. Jak byste porovnal nás s lidmi, kteří žili, dejme tomu, před 4000 lety.“
„Nijak. Lidé nynější a lidé dřívější jsou stejní. Člověk se uvnitř nemění.“

„A poslední otázka. Co byste nejradši změnil, ať už by to mělo být cokoliv?“
„Hm... Potřeboval bych novou židli.“

„Děkuji za váš čas, spánembohem.“
„Spánembohem.“