O povahách lidí, všichni jsou stejní - žiletka v hedvábí

Onehdy se mi v hlavě zrodila myšlenka. Při zdlouhavé hodině slohu jsem se zamyslela nad povahami lidí i svou vlastní.
Napadá mě jakési přirovnání. Jsou lidé žiletkami zabalenými v hedvábí?
První dojem vypadá jako hedvábí. Jemné, něžné a lákající k dotyku. Myslím, že první dojem člověka naláká. Aspoň u mne tomu tak bývá.
Lidé tam hluboko uvnitř bývají často úplně jiní.
Jsou jako růže, či žiletka. Při nesprávném zacházení se řízneš, ale můžeš stejně snadno zranit i je samotné. Lidé nikdy nedospějí, stále budou těmi zvědavými a nemotornými děcky, nepoučí se ze svých chyb. Už vůbec ne z chyb, kterých se dopustili z lásky.
Myslím, že se tento princip promítá do všeho ostatního, ale to by bylo na další úvahu.