Lament chodící mrtvoly

Když život na smyslu pozbyde, když selže víra i naděje, když bolest se s každou vteřinou zvětšuje, když rozplynou se všechny sny na lásku i na přátelství. Když člověk skončí sám, když není nikdo, kdo by mu rozumněl, když není nikdo, kdo by ho pochopil, nikdo, kdo by s ním byl... Je odkázán do věčného zatracení a samoty, pomalu umírající zaživa... Když ho už nic nebaví a sní jen o smrti, když si přeje neprobouzet se znovu, když vidí jen tmu, když umřel zaživa... Nikdo mu nepomůže, proč nikdo nepomůže? Je někdo, kdo dokáže pomoct? Nejspíš ne. Jaká je hodnota jednoho zbytečného života v porovnání s miliardami dalších životů? Jednoduchá přání, zůstanou vždy nenaplněná, sny i touhy se navždy utápí ve zklamání. Proč? Proč? Proč? Proč, když jsem se snažil nedosáhl jsem ničeho, když jsem se trápil, trápil se zbytečně, proč všechno v mém životě neodvratně končí tragicky?