Sen o budoucnosti

Pocit blaženosti zažíval poslední dobou stále. Pokaždé, když se podíval z okna na krajinu, či na moře. Neustále, když se procházel venku. Všechno mu připadalo krásné. Všechno bylo nějak zřetelnější. Jeho smysly vnímaly s přesností Boha. Všechno kolem něho ožívalo. Nic nebylo takové jako dřív. Už ne. Nikdy už to nebude stejné. Teď se stává dospělým a teprve nyní si začíná uvědomovat krásu života i sílu moci. Může všechno, na co si jen vzpomene. Všechno dokáže. Stačí, když si jen bude věřit a všechno ostatní přijde samo.
Jako malému mu všechno připadalo jiné, odpornější. Město, kde bydlel šestnáct let se mu hnusilo. Ale teď se začíná měnit. On se začíná měnit! Stává se něčím jiným. Mysl má jasnější než kdy dřív a sny, které měl si začíná ujasňovat. Dětinské chování mizí v přívalu dospělosti. Touha něčeho dosáhnout ho začíná pohlcovat všemi svými chapadly a on… poddá se jí nebo padne. Rozhodne se jí poddat. Nechť ho touha táhne po poznání. Být lepší! Udělat svět dokonalejším! Neboť nepůjde- li za svým snem, ztratí vše za co bojoval celý život a hlavně ztratí sebe. Ztratí svou důstojnost. Proto musí jít za tím, po čem sní. Aby byl svět lepší! Aby se on stal lepším! Jde jen o to nevzdat se a bojovat.