O budoucnosti

Je to zvláštní. Celý život nás někdo vede k tomu, abychom věděli čeho chceme dosáhnout v budoucnosti. Už někdy v první třídě, od první chvíle kdy nás někdo učil se inteligentně vyjadřovat nám položil otázku:„Čím chceš jednou být“. A my jakožto děti, naivní a absolutně bez ponětí o čemkoliv začneme plácat, že chceme být kosmonauty, nebo řidiči taxíků a vlastně ani nevíme co to obnáší.

Tím to ale nekončí, v průběhu tohoto života se nás na tuto otázku ptá čím dál tím víc lidí a čím dál tím častěji.
“Co chceš jednou dělat?“. Jednu dobu už to snad i vypustíte a najdete si nějakou univerzální odpověď, protože přemýšlet a odpovídat pořád a neustále na tuto otázku, která vám vlastně o člověku ani moc neřekne je celkem vyčerpávající.
Nikdo se nezeptá třeba na to jestli už jste byl v Paříži, nebo jestli máte rádi duhu, nebo jestli vnímáte zpívání ptáků takhle po ránu.

A víte co? Já nevím, chodím si po tomhle světě skoro osmnáct let a nevím, čím chci jednou být. A některé moje plány do budoucnosti se naprosto neshodují s odpovědí na tuto otázku. Takže:“Co já chci dělat v budoucnosti?“
Chci do ní vykročit tou správnou nohou, protože nohy máme sice jenom dvě, ale i tak je to velká záhada, která noha je ta správná, asi to záleží na situaci a taky na tom, jestli jste pravák nebo levák. Chci napsat písničku. Bude to hit, ale ne takový ten komerční, který se hraje snad ve všech rádiích pětkrát denně. Taky bych si rád udělal piknik se svými kamarády na konci duhy, kde bude krásný výhled na to okolo. Procestuji svět, nebo alespoň jeho část. A hlavně bych hrozně rád zítra vstal na tělocvik. V neděli si přispal do oběda. A taky bych chtěl odmaturovat. Vyhrát sportku a splnit všechny bláznivý sliby, který jsem kdy dal. A hlavně chci zůstat optimistou. To je asi všechno. Nic složitého, jenom malé sny. Hrozně moc se toho změnilo od té doby, co se mě na tuto otázku ptal kdosi poprvé. A ještě se toho asi i hodně změní.
Ještěže člověk nikdy neví, co ho čeká.