KDO NEDĚLÁ CHYBY?

Znáte ten pocit kdy sedíte s hlavou mezi koleny a nechcete existovat.Tak to mám teď já , nechce se mi dýchat natož existovat.Ono není vlastně ani pro koho a asi pro nikoho nebude.
Nechci snít, nechci mít duši a musím vrátit druhou půlku srdce bez , kterého ta druhá zemře.
I když každý mi říká abych věřila, že se může stát zázrak ,ale já jsem velká holka ...Na zázraky nevěřím , a přestávám věřit na lásku.Stejně je to jen moje chyba, nemůžu vinit druhé.
Chtěla bych být někde daleko , někde kde je všechno krásné . Toho světa není.
Tak si půjdu lehnout do postele přikryji se dekou a budu doufat v to , že na mě třeba spadne strop .

Vzkaz pro toho kdo to nikdy nebude číst:

Nikdy už nepotkám muže jako jsi ty , měla jsem si tě vážit jen o maličko víc a jednat s tebou víc na rovinu.
Jsi výjimečný zasloužíš si někoho kdo vyloží karty v čas na stůl a nebude čekat na "vhodnou situaci".
Děkuji ti za to co jsi pro mě udělal , za to jak si mě držel za to že bys pro mě dýchal děkuji ti že jsi mi na pár chvil dal pocit lásky . Děkuji a sbohem !

Nechci se ohlížet, protože bych zkameněla , ale naposledy tě vidět a říct ti :"Promiň nechtěla jsem" a podívat se ti do očí by bylo možná bolestivější než se přeměnit v kámen .

Úryvek z jedné mé básně teď ale poupravený:

A na okraj?
Budeme se nenávidět?
A nepohrdat jinými
ale sami sebou
Pro pár krásných chvil ?
Jenž poničili tebe
A zničili mě...