Nezpochybňuji pravdivost "ale"

Zajímalo by mě, jestli vážně existuje láska jako z filmu.
Procházky po nočním městě, zatím nic necítění k druhé osobě a nakonec zjistí, že se do sebe zamilovali už dváno, jen to nevěděli.
Je to tak zvláštní, že je to snad i uvěřitelný. Proč nemít lásku jako z filmu?
Možná se lidi málo soustředí na to, co mají vedle sebe a nebo před sebou.
Možná se málo soustředíme na naše okolí a na všechny ty lidi, které každý den míjíme.
Možná se málo soustředíme na naše vnitřní pocity a myslím, že jim mnohdy neumíme naslouchat.
Je ještě spousty variant, proč to není tak, jak to chceme mít, ale špatně se hledají a hlavně se špatně přiznávají.
Taky nám hodně škodí nqše vnitřní zákazy, ale když se chce, tak jde všechno.
Chtěli by sjte s ním nebo s ní být, ale...........
Možná by to šlo, ale.............
Všude je to nehezké slovíčko „ale“.
Ono se říká, že to co je před „ale“, je lež. Možná je to pravda a možná taky ne. Je ale hodně věcí, které tam to „ale“ mají.
Slovo „ale“ nám totiž bere naději a dává spoustu nových pochybností.
Jen si vezměte větu „Víš ty seš fakt moc milá, fakt krásnáa mám tě moc rád, ale......“ a krása věty je ta tam. Vždy když se řekne „ale“ je to zlé, co se týče citů a toho okolo myslím.
Tím nechci zpochybnovat pravdivost slova „ale“ samozřejmě.
Ale „ale“ vždy značí opak toho druhého. Vždy opak, toho co řekneme, opak toho co napíšeme a opak toho, co si myslíme.
Vnitřní „ale“ je ještě mnohem horší, než „ale“, které řekneme nahlas.