Ty tak trochu jinak

Říkáš, že jsem ti nedůvěřoval, nevěřil ti... Nakonec jsem uvěřil i v sebe, v naší lásku. Možná by jsi se také měla podívat na sebe, myslím, že nejsi lepší než já, když jsi mi chladně dokázala udělat věci, které mě tolik potopily. Víš ani jeden z nás jsme se k sobě nechovali nejlíp, ať si myslíš co chceš, to proč to nevyšlo nebyla moje nebo tvoje chyba a já vím, že si to i vyčítáš, oba jsme měli svůj podíl, i když lituji všechen křivd, kterých jsem se na tobě dopustil, je mi to tak líto... Na druhou straanu vím, že bylo v tvé moci to zastavit, stačilo opravdu tak málo, dodat mi potřebnou důvěru, vždyť ty jsi to i dokázala, pomahla jsi mi, vyslechla jsi mě, ale následně.. Už jsi to nevydržela, jenže já ti v tu chvíli dal doopravdy moje srdce. A to je pro mě úplně všechno, co jsem měl, věřil jsem ti a to by mělo něco znamenat pro tebe, moje láska, pro tebe měla něco znamenat... Někdy mi přijde, že jsi mě opustila jen kvůli sobě, aby jsi se netrápila, ale zase si říkám, že taková nejsi... Podle mě jsi lepší, víš já tě potřeboval, říkal jsem ti to, věděla jsi, jak moc mi na tobě záleží, ale opustila jsi mě tím nejhorším možným způsobem, nesnáším, když rozhoduješ za nás oba a ty jsi to tak dělala často, i když ti to nepřišlo... Měla jsi svou pravdu v hlavě, svoje obavy a strachy a pocity o kterých já nevěděl, dřív jsem netušil, že si myslíš, že tebou pohrdám nebo že ti nedůvěřuji, ano mělo mi to dojít dřív, ale kdyby jsi se zmínila, mohl jsem to zvrátit, mohl jsem to všechno zvrátit, protože já si tě vážil ze všech lidí na světě nejvíc, nemohlo mě napadnou, že si myslíš, že tebou pohrdám... Jsme jenom lidé, v lásce je pochopení a odpuštění.. Proč jsi mě tedy nedokázala odpustit a pochopit mě, když jsem se snažil ti to vysvětlit.. Proč?