Rovnovážná žiletka

V jedné velice moudré knize se pravý: „Najdi svůj střed a budeš vyléčen.“ Věděl jsem, že toto proroctví v sobě skrývá určitou hloubku, ale až včerejší noc jsem zjistil, že hloubka věci je mnohem větší, než jsem si myslel. Abych pravdu řekl, je to více než jen pravda. Je to možná i jakési pravidlo. Uvědomil jsem si tuto skutečnost v souvislosti s bolestí. Myslím, že člověk může mít dva druhy bolestí. Psychickou a fyzickou bolest. Dalo by se také říci, bolest těla a bolest duše. Pokud nás trápí bolest těla, například zlomená ruka, nejlepším lékem je opak a to tělesná rozkoš. Sex, sport, pro někoho možná spánek a jistě i další příklady. Díky těmto protikladům se člověk dostává do rovnováhy a vše do sebe najednou zapadá. Vše funguje tak jak má a člověk se stává spokojeným. Pokud se jedná o bolest duše, kupříkladu šikana, je nutné aby člověk nalezl duševní uspokojení. Sny, víra, hudba a další. Opět to má za následek rovnováhu a celkové lepšení situace. Přišel jsem ale na něco, co by Vás možná hned nenapadlo. Pokud člověk trpí například příliš velkou bolestí duše, může tomu pomoci i bolestí těla. Opětovně zde vidíme stejný princip. Fyzická i psychická bolest se staví do rovnováhy a tím dochází k léčení. Myslím, že i v tomto je kousek hloubky. Zkuste nad tím přemýšlet.
Myslím, že když nadhodím téma „sebepoškozování“, spousta z vás si vybaví své vlastní příběhy. O tom nepochybuji. Přišel jsem ale na zajímavou věc, která se týká řezání sebe sama. Kdo z vás se chce řezat nožem, moc mu to nedoporučuji. Bolí to jen v té chvíli kdy se řežete, žádné hluboké rány (teda pokud do toho nejdete natvrdo), nic moc krve a žádné potěšení z vyřezávaného obrázku. Zato žiletka, páni, to je něco. Při řezání cítíte jen lehké doteky. Jako by Vás hladilo peří andělů. Chvíli se nic neděje, ale pak. Zavřete oči a cítíte, jak vám teplá krev stéká po ruce dolů k zemi. Jsou to malé rudé pramínky, které vypadají jak slzy. Díky ostrosti břitů je řezání snadnější a Vy se můžete v klidu soustředit na originalitu a krásu svého výtvoru. Ze začátku člověk nic necítí, ale postupem času začnou rány příjemně bolet a Vy je cítíte i dlouho poté. Až krev zaschne v ránách, vytvoří se krásný rudý obraz, nápis či znak, nebo prostě to, co si do sebe vyřežete. Je to nádhera a proto doporučuji všem: „Zahoďte nože. Nebuďte barbaři nýbrž kultivovaní lidé a používejte žiletky. V dobrém se Vám to vrátí.“