Umírám za živa

Trvá to rok, ale přesto jsem to nikomu neřekla, nevěděla jsem že je to už ONO.... že to zašlo tak strašně daleko..a já si toho ani nevšimla, o čem mluvím? O šikaně ... Ano o šikaně... ve škole probíhá už skoro rok a já jsem obětí. Až tenhle čtvrtek jsem si to všechno uvědomila. Několik lidí mi nadává a pomlouvají mě za zády, na qipu mi píšou různý věci typu: Táhni pryč, ze školy. Už se nikdy neukazuj na tomhle světě. Jsi pí*a atd. Proč jsem to nebrala vážně? Až teď mě to složilo... NEEEEEE já už do tý školy nepůjdu! NIKDY! řvala jsem doma v pokoji jako dítě. Ach... když jsme si povídali o šikaně ve škole, říkala jsem si že me nikdy nepotká... a šup, už to tu je. Jsem psychycky někde uplně jinde, nevnímam co mi máma říká ani kámoška, jsem mimo. Co maj z toho když někoho pomlouvaj a zajde to tak daleko že uz je to šikana? Dělá jim to dobře? Maj radost že toho člověka dostanou ( při nejlepším) k psychyatrovi? Co když na tom bude tak strašně že se dostane až do blázince? Taky jsem o tom slyšela a to kolikrát. Proč jsou na světě tak zlí lidi? Nic jsem jim neudělala! V životě jsem o nich neřekla špatný slovo...a oni mi to takhle oplácí? Ne...já už nemůžu prostě dál, nejde to... všichni mi říkaj jak velký mam srdce... jo... využili toho, udělala jsem jim tam místo, považovala je za přátelé, ale byla to zase jedna z přetvářek, jak jsem jim na to mohla skočit? ach bože ja jsem tak naivní! Nejradši bych zemřela, ale vím že na to nemam a neudělam to. Tak strašně se bojim, jsem na světě uplně sama, nikoho tu nemam, nemam tu nikoho komu bych se svěřila atd. prostě...prázdno. Jak strašně to bolí!