Je to těžké, žít bez srdce

Mám nekonečně velký strach, že se to právě nyní děje, bojím se, že už to ve mě začalo, bojím se, že mi srdce zkamenělo a nezbylo ve mě více citu, více lásky. Co ze mě zbylo? Kam se poděly ty sny, ty touhy? Všechno zničeno, všechno je pryč, kdo mi pomůže? Nikdo? Já sám? Jak si mám pomoci sám? Bojím se, že jsem prázdný, mám strach, že už nedokážu milovat, do hajzlu, jestli je tomu skutečně tak, tak jakou má tenhle život cenu? Jakou? Opravdu cítím tak nepříjemný pocit, pocit, že ten hrudník je úplně prázdný, že v něm nic není. Já takhle nechci skočit, nechci... Chci naplno žít se vším všudy, chci milovat, ale dokážu to ještě? Bojím se, tolik se bojím. Kolikrát smrtí dokážu ještě přežít, než umřu uvnitř? Žiju ještě?