Čas

Jak rychle to všechno uteklo, den za dnem, měsíc za měsícem. A dva roky jsou pryč. Tedy občas mi to přijde jako dlouhá doba, ale občas jen jak pár dní. Ty dlouhé chvíle byli tak nekonečně dlouhé, neskutečné, ale zároveň i úžasné. Když se večír podívám zpátky a chci zjistit co jsem za celý ten den udělal, zjišťuji, že vše uteklo děsně rychle. I ty neskutečně dlouhé chvíle. A nejhorší, nejhorší ze všeho je, jak rychle utíkají chvíle slasti a radosti. Kolik generací mladých lidí se zamyslelo nad tímto tématem? Kolik lidí? Kolik lidí si kvůli tomu už vzalo třeba život, když zjistili něco co neměli. Něco, co je nad jejich chápání. Ale všechno se dá říci ještě do jedné věty: " Kolik chvil nám ještě zbývá?"