Pochybuji

Opravdu mi na tobě moc záleželo, myslíš, že už je dávno po všem, ale ve mě tomu pořád bohužel tak není. Pro mě totiž láska hodně znamená a ty to víš. Musím mít namysli, jak jsi se zachovala, musím si připomínat, jak moc jsi mi ublížila, k čemu jsi mě chladně doháněla, musím to mít namysli, abych ti opět neodpustil, abych ti mojí lásku zase necpal, když o ní nestojíš. Tobě na mě moc nezáleželo, ani jsi do mě pořádně neviděla, nesnažila jsi se, tolik věcí, které ti nedošly a já akorát nemůžu uvěřit tomu, že náš vztah pro tebe znamenal tak málo, doufal jsem, že ty moji lásku oceníš, že se mě budeš snažit pochopit a že mi pomůžeš, ale akorát jsi mě zlomila, doháněla k šílenství, asi si myslíš, že jsi jediná, která má pocity nebo co.. Je mi to jedno, třeba sama uvidíš časem, třeba ne, doufám, že tě ze svého srdce vyrvu. Protože v tobě není pochopení, když jsem ho potřeboval raději jsi utekla, utekla jsi... Nechala jsi mě klidně trpět, ani jsi mi nedala šanci, nic jsi si nechtěla nechat vysvětlit, nikdy jsi mě nechtěla pochopit, žila jsi jenom vlastní pravdou a na mě, moje názory a pocity jsi se neohlížela. Asi si myslíš, že ti další srdce spadne do dlaní jako to moje, ale myslím, že když se ke všemu v životě budeš stavit tak, jak se stavíš, tak jediné čeho dosáhneš bude samota, sebelítost a smutek, je mi tě líto.