"Starosti"

Nedělní odpoledne se rozkošnicky pohupuje na hladině Vltavy a my sedíme na palubě botelu Matylda …já a můj třináctiletý syn …
Probouzí se jaro a otevřená paluba dává možnost vychutnat si sluneční paprsky v plné síle …Mlčím tichou radostí nad kouzlem toho okamžiku … Vzpomínám na chvíle, kdy „moje miminko“ dělalo první krůčky a patlalo po sobě čokoládu (tehdy mě hodně potřeboval)… teď mi dělá velmi milou společnost (a většinu svého času se beze mě obejde) … vlastně svým projevem vypadá mnohem dospělejší … takovým příjemným způsobem … říkám si, kdy se to stalo? Kdy a jak se dítě promění v mladého dospělého člověka? Jak to mám udělat, abych rozvíjela jeho přirozenou osobnost? … Snad jsem zatím „nenapáchala“ příliš mnoho rodičovských chyb při jeho výchově? Usmívá se na mě, povídáme si … tak snad ne …vždyť to by tu se mnou dnes neseděl …No ještě nemáme vyhráno, ta „pravá puberta“ teprve přijde … Vždycky jsem se těšila, že až povyroste, půjdeme spolu někam posedět, popovídat si nebo zahrát třeba kulečník … Pak mě napadlo, že možná, až bude větší, nebude o to stát … Zvláštní „starosti“, o kterých mě vůbec nenapadlo přemýšlet, když jsem si jako puberťák slibovala, v čem všem budu jiná než máma, táta a ostatní dospěláci :o)