* Dobro... *

Zamýšlím se nad pojmem dobra. Přemýšlím nad tím, co to vlastně je. Už celá staletí se mluví o věčném boji mezi dobrem a zlem. Ale existuje vůbec dobro?

...

"Není dobro a zlo,
je jenom moc a ti,
kteří jsou příliš slabí,
aby o ni usilovali..."

- Lord Voldemort

Takhle se na to díval černokněžník z J. K. Rowlingové příběhu o Harry Potterovi. Nevěřil v to, že dobro existuje. Pravděpodobně to bylo tím, že nikdy nepoznal lásku, Nikdy nemiloval a nebyl milován. Nikdy ani nepoznal opravdové přátelství. Proto nevěřil v dobro.
A toužil po moci. Jen ta jej mohla uspokojit...
Ale, svým způsobem... nemá pravdu? Trochu pravdy na tom bude...
Myslím, že lidé vidí dobro ve všem, z čeho vyplývá radost, štěstí, láska. Zkrátka vše, co nás dělá šťastnými.
A zlo? To lidé vidí ve všem, co je dělá nešťastnými. Závist, nenávist, ubližování si nevzájem, podrazy, krutost... To vše je pro nás zlo...
A moc? Proč po ní vlastně toužíme? Myslím, že moc je něco, co nás chrání. Před zlem? Snad... Když je někdo příliš velký dobrák, doplatí na to. Inu, pro dobrotu na žebrotu. Když se tedy tomu všemu vzepřeme a začneme dělat vše pro to, abysme byli mocní, zlo jakoby na nás nemohlo. Máme moc a ta nás chrání, díky té toho můžeme víc udělat, dokázat, překonat...
Jenže boj o moc v nás probouzí jakési zlo. Pomocí samotné dobroty se totiž k moci dostat nemůžeme. Musíme se probojovat a to jde vždy jen na něčí úkor. V očích druhých je to tedy zlo...

/Nicméně, nepopírám pravidlo, že výjimky jsou vždy a všude. Občas se najdou slepci, jež přijdou k houslím... Ale přeci jen, výjimky jsou vzácné.../
...

"Dobro je věc,
kterou si začneme uvědomovat,
až když se něco chystá
narušit běžný řád
v něčí neprospěch..."

- Nikytu

Myslím, že i to je svým způsobem pravda. Pokud nejste totální optimisté nebo nejste absolustně štastní a zamilovaní, tak si poté, co se rozhlédne všude kolem sebe, neříkáte, že svět je naprosto úžasný, dokonalý a plný dobra. Nebo ano? Není dne, kdy by se nanašla alespoň jedna špatnost, nějaké to zlo? Říkáte si hned, že všude kolem nás je jen samé dobro? Myslím, že ne. Alespoň já to takhle nevnímám. Když se kolem sebe rozhlédnu, říkám si: "Takový je holt svět. Není dobrý, ale vždycky můž být hůř...".
Ovšem, kdyby se objevil někdo, kdo by toužil za každou cenu po moci, např. někdo, jako byl Hitler, jak bysme to vnímali? Byl by zlý! My bysme najednou byli všichni ti dobří a on ten zlý, spojili bysme se proti němu a bojovali, nebo někde v koutku tiše trpěli. Najednou by tu byl onen boj mezi dobrem a zem a my bysme byli dobří... Nakonec by dobro zvítězilo. Zase bysme byli šťastní, alespoň pro začátek. Potom by se svět začal zase pomalu vracet do normálních kolejí a vše by bylo zase jako dřív. Znovu by se vydělávalo, chodilo do práce a tak; a my bysme se zase začali "rvát", abysme pro sebe něco získali a tak. Takže už bysme nebyli všichni dobří. Už bysme to zase všechno vnímali jinak...

...

"Dobro je ideál,
který je ve skutečnosti
spícím zlem ve světě,
který je méně naivní,
než ten předchozí..."

/Aneb,
dobro je jen pro pohádky,
které čtou malé děti/

- Nikytu

No, co říct k tomuhle. Zkrátka a dobře, děti neznají svět a neví, jak to v něm vlastně doopravdy chodí. Jsou plné ideálů a snů a jsou bezstarostné, protože je o ně postaráno. Ale jakmile povyrostou a dětství zanechají za sebou, zjistí, že skutečnost je zcela jiná. Není pár zloduchů a ostatní nejsou jen dobráci. Nechodí to tak. I ti, co patří k těm hodnějším, v sobě mají něco zlého. Inu, život je boj. A boj není o míru a dobru...

...

Tohle všechno mně napadlo včera pozdě večer, když jsem pomalu usínala. Před spaním jsem si vzala knížku Murphyho zákon a četla si různé citáty a postřehy filozofů a jiných osobností. Zamýšlela jsem se nad tím, které citáty jsou pravdivé a u kterých by se dalo polemizovat...
Než jsem zavřela oči, napadlo mně, že jestli se dá o něčem polemizovat, pak je to dobro. Můžete namítnout, že na světě je dobro. Existuje přátelství, láska, radost, víra v něco atd. ale jsme všichni doopravdy dobří? Pořád? Není dne, kdy by nás nepostihla zloba? Kdy nepotkáme někoho, kdo nám nepřeje a tak? A kdy my sami občas nejsme zdrojem něčeho takového?
Trochu mně pronásledují pochybnosti. Ne, já věřím. Věřím v to, že nějaké dobro existuje. Ale spíše než skutené je relativní. Přítel může zradit, láska se může změnit v nenávist, radost se může změnit ve smutek, víru můžeme ztratit. dDbro lze v lidech vymítit. Když jsme mladí a naivní, věříme tomu, že všude by mělo být dobro, ale potom zjistíme, že to není zas až tak úplná pravda.
Nechci tvrdit, že dobro neexistuje... Existuje. Je v nás. Jenže svět je takový, že vše musíme něčemu podřizovat a pořád se o něco musíme rvát. A jelikož všichni nemůžeme mít všechno, musíme být neférový vůči ostatním, musíme přestat být dobráky. Tím v sobě to dobré potlačujeme. Ve finále nejsme dobří. Každý se něčím provinil a ještě se jistě proviní. Prostě to tak bylo, je a bude...