Proč já?

Věříte na osud? Já na něj nikdy moc nevěřil, spíš jsem věřil, že si ho utváříme především sami svými činy. Ale asi opravdu existuje, já nevím... Zajímalo by mě, proč já musím vždycky skončit takhle, osamělý, zničený, zklamaný. Myslíte, že to je moje chyba? Opravdu jsem tak špatný člověk, že musím vždy dopadnout takhle na dno? Že musím zůstat sám, opuštěný a bez smyslu se tu plahočit... Pokud jste četli některé moje úvahy, tak mi prosím řekněte, řekněte mi co dělám tak špatně, řekněte mi, proč jsem na tom neustále takhle, proč jsem sám? Proč nemám nikoho, vypadá to jako kdyby to tak mělo být vždy. Asi je to všechno moje chyba, já nevím, co jiného by v tom bylo, ale já nevím co s tím... Snažil jsem se, nesmírně jsem se snažil, aby se to změnilo, abych byl šťastný a především i mí nejbližší, ale nic mi nevyšlo. Ačkoliv je moje náruč hřejivá a srdečná, tak zeje prázdnotou a ačkoliv je moje srdce i se všemi střepy schopné milovat, tak nemá pro koho tlouct. Proč je to takhle? Proč? Proč už to nemá vůbec žádný smysl?