Křehký svět poezie

V tomto jarním čase se někteří autoři předhánějí, aby nám zbásnili své jarní pocity a básník Karel Koura, o kterém bude nyní řeč, není výjimkou. Podíval se z okna a zahleděl se a kouzla oblohy a napsal o tom báseň :

Jaro

Karel Koura

Mám to jen z doslechu
kde tančí sbor vílek
na skořápce z ořechu
říkal to lesní skřítek

na velkém mejdanu
ukončily zimní spánek
popily loňského nektaru
přivolaly jarní vánek

v kořenech tančí i míza
čekajíc v pupenech
na sluneční víza
uzamčená v zimních dnech

ptáčkové zpívají na drátě
sníh taje na blátě
zima jde na kutě
jara dlaň hladí tě

zpívá,tančí celá stráň
voda teče do hrází
jarní obrázek ten v duši si chraň
nový zrod k nám právě přichází

Zvláštní, že mne takové souvislosti napadly až vzápětí potom, co jsem si báseň našla v jeho tvorbě. Cítíte tu vůni a tajemnost jiných bytostí, které, jak on věří a já s ním, tvoří spolu s přírodou ta nádherná kouzla. Je to vzácná chvíle, kterou této básni nyní věnujeme! Je to lidský pohled, čistý a průzračný vědoucího a vidoucího člověka. Jemně se dotýká toho, co tuší a vidí svýma duchovníma očima. Láska, příroda, která se probouzí pod jeho tichými kroky. Vzácné vnímání přírody před rozpukem. Na rozmezí odcházející zimy a příchodem jarních vánků jen citlivá duše vnímá nová zrození. Jeho verš je jednoduchý a pochopitelný, je sdělitelný a snadný. To proto, abychom si zapamatovali tu chvíli, kterou nám předává své pocity a my si mohli a směli všimnout kouzel, která jsou tak pomíjivá. Nabízí nám vzácnou možnost se zastavit a obdarovat se vzácností okamžiku před rozpukem pupenů. Pro člověka je to stejně tak důležité, jako pro stromy a keře.

Také věřím anděle a jejich moc. Zvláštní, že jsem o nich dlouho nic nenapsala, pomyslela jsem si, když jsem v jeho bohaté tvorbě našla tuto báseň. Není rozsáhlá, ale je velká. Sami se přesvědčte:

Koleje

Karel Koura

Na vesmírném kolotoči
pluje naše zem
andělé klikou točí
my za láskou jdem

pěšinkami poznání
jindy slepou kolejí
od klekání do svítání
vnímáme naději

že i rezavé koleje
vedou do ráje?

Ani vůči celému vesmíru není náš osud a život i naše láska nicotností, jak nám básník říká a nyní, když píši tyto řádky, si uvědomuji, jak je každá filozofie o bytí a nebytí složitá a nečitelná, ale lidská víra v dobro osudu a krásu lásky existuje jako jistá cesta k nesmrtelnosti. Je tou nejlepší filozofií k přežití. Láska je, jak básník věří a já s ním, tím nejvyšším hybatelem, který nás nenechává samotné ve vesmírném tichu a nekonečnu. Dává nám tušení andělů, kteří nás ochraňují někdy i před sebou samotnými. Třeba proto, aby naše životní koleje, jak praví básník, nezrezavěly. Nádherný závěr báseň je naší nadějí. Až se srdce chvěje!
Básník Karel Koura do svých básní vložil něco, co často nevidíme nebo postrádáme. Naději a lásku, které nás vedou neomylně po drahách života, po úskalích našich člověčích činů, ať jsou velké nebo malé. Tuto naději a filozofii si od tohoto dne ponesu dál s trochu lehčím srdcem.
Jsem ráda, že tě mohu najít a číst si v tvých podivuhodných básních.