deprese

Už to budou tři měsíce, tři dlouhé měsíce utápění se ve strašných pocitech a samotě... A vůbec si s tím nedokážu poradit, přál bych si aby to bylo lepší, ale trápím se znovu a znovu... Život mě nebaví, nemá pro mě smysl, někdy už opravdu nevím, co dělat, třeba ve chvíli jako je tahle, tolik mě ničí vědomí, že jsem zůstal sám, že nikoho nemám, že jsem přišel o to nejkrásnější, co jsem v životě mohl mít... Jak mám asi být šťastný, jak si můžu pomoci? Navíc jsem pořád zamilovaný do dívky, která mě před třemi měsíci odsoudila, zatratila, odkopla... Nikdy dřív jsem netušil, že jde tolik milovat i nenávidět jednu a tu samou osobu. Je to tak bezvýchodné, postrádám smysl... Když jsem ve chvílích jako je tahle a jí podobné, tak bych to nejradši skončil... Trápím se každý den, pomalu mě to sžírá zevnitř a není to asi lepší, spíš se to nakopuje, jednou se to ve mě určitě zhroutí a nevydržím to... Je to opravdu zvláštní, jak si někdy lidé dokáží ničit životy, i když třeba ani nechtějí.