O rybách a možná trochu o lidech

Někdy je nejlepší mlčet. Já se to teda taky někdy naučím. Ale proč lidé mlčí, když mají mluvit a naopak.
Lépe to vyřešily ryby. Ty se rozhodly mlčet furt. Takže si ani nestěžujou, jeden neví jak se vlastně mají. Z ryb by si lidé vůbec měli brát příklad, tak třeba "jako ryba ve vodě", bůh ví proč je taháme na souš, když jim je tam dole dobře. Savci jsou vůbec prapodivná verbež, tak třeba delfíni. Oni se klidně tvářej, jako že jsou ryby, ale přitom se chtěj počítat mezi savce. A když je Japonský rybáři tahaj na souš, tak u toho ještě šíleně kvílej. Oni Japonský rybáři jsou totiž taky savci, ale já osobně bych je mezi primáty nepočítal, oni totiž spíš patří do čeledi spárkovitých. Takže s delfínama jsou si příbuzní velice vzdáleně, ale přeci je považují za něco míň.
Každému se líbí, když je hladina klidná, ale když si tam stoupnete a začnete házet housku, tak se najednou přižene jedna ryba, druhá ryba a kapr a štika a ta housku vůbec nežere. Hnedka je po klidné hladině. A pak se vyšetřuje kdo za to může. Přirozeně to bývá ten první, ten ale vinu popírá a co pak … ?
Nebo:"chladný jako ryba". Mám kamarádku a ta má věčně studené ruce a nohy, měl bych jí snad přihřát na pánvičce ? Je ovšem pravdou, že v tomto ohledu se rybám začínáme více podobat. Evoluce je neúprosná a neustále si razí cestu. Takže třeba za chvilku oněmíme. Mě to nevadí, já jsem se počítal za společensky aktivního člověka, než sem potkal tebe.
Neustále se poučovat, protože i ryby se chytají na háček, který se víc třpytí. Asi na tom fakt něco bude, neměli bychom se dělit, teď když víme, že jsme jedna rodina.