Proooč?????????

Proč je život tak hnusnej? Ne! To není život, ale lidé. Lidé, ti lidé, kteří nám nedopřávají to potěšení mít z něčeho radost. Proč ale? Proč to tak musí být? Proč? Spousty proč, ty otázky donekonečna znějící v mé hlavě. Těch spousta otazníků. Dozní někdy vůbec? Změní se svět k lepšímu? Budou lidé se mít rádi, nebudou znát slova: závist, zlost, hněv, zlo, válka, lež??? Ty hnusný proč nechci je opakovat. Už to není ta síla, která dřív jako pětileté dítko běžela a hrála si a nevěděla, jaký je život. Čím dál tím víc poznávám svět a skutečné povahy lidí. Vím, že na tehleté planetě pokud nebudete se bránit a říkat naplno svůj názor, zůstanete dole. Hodně nízko.Ve svých snách o krásné zemi... Proto se musím postavit a říct: "NE"! Může se stát, ale že se mi jenom vysmějí. Spousty nástrah mě ještě čeká, možná že si je ani nedokážu představit. Léčky života, zrady přátelů. Zrada jak nepříjemné slovo. Člověk ztrácí přátele a ani o tom neví. Kamarád se od něj odloučí a potom jednoho dne ti řekne: "Konec!" A nebudeš chápat co se vlastně stalo, budeš si to vyčítat, i když za to nemůžeš. Ten pocit, který nejde vyjádřit. A může si zase jen připomenout to své motto: Nevěř nikdy nikomu a ničemu jen sám sobě. I staré přísloví: Přítele poznáš v nouzi mě zklamalo. Jak je to možné? Nedokážu si odpovedět. Nevím, jak přítel se najednou obrátil proti mně. Možná se mi to zdá si můžete říkat, ale člověk to ví, cítí to. A potom, když jdete vedle něj nejradši byste mu řekli co cítíte, ale víte, že on by jenom vás setřel a dál to neřešil. Vlastně ani nevíte jestli o přátelství ještě stojí. A tak půjdeš dál životem. Vlak jede pořád dál a dál. Nastupují a vystupují různí lidé. Střídá se radost, s ním smutek a zoufalství. Někdy se člověk cítí jako v hudbě. Umí vyjádřit své pocity hudbou, tancem, ale slovy ne. A proto jednoduše třemi slovy: Takový je život.