Výkřik do tmy

…tma, všude okolo mě, žádné barvy, žádná naděje, nic na čem by mi v životě záleželo, nic…
proč mám v hlavě prázdné místo, které je zároveň plné myšlenek, které nechápu…myšlenky, sny, bolest, utrpení, patří to k životu?...proč je život tak krutý…proč drásá mou mysl, jakoby byla kus hadru…proč!...proč jedno prázdné místo je zaplněno jiným…proč ten jiný je někdo, koho neznám, ale mám pocit, jakobych ho znala už odmalička…proč je to ten, kterého z hlouby duše nenávidím…ale zároveň miluju...proč…je to snad špatná otázka?...dá se na ní vůbec odpovědět?...na každou otázku lze nalézt odpověď…kde jí naleznu…v hudbě, v knížkách…můžu hledat hodiny i minuty, ale nenajdu…čas, který trávím je jaok kapka vody v moři, ptám se jen…jaký má smysl žít…proč tu jsem…záleží mi na někom…mám ve svém srdci ještě trochu tepla…ptám se jen na jedno…

…proč jsem