Odkaz čtyř.

Odkaz čtyř.

Car Andor se napětím celý třese. Nemůže věřit tomu, že stojí na prahu svého životního objevu.
Už celých sedm cyklů pracuje tady v té šílené pustině a hledá stopy dávno zaniklé civilizace. Mnoho věder hlíny jeho muži vyrvali zemi a teď snad budou odměněni.
Poslední rána plochým kopáčem a už jsou ve volném prostoru. Vypadá to tak, že před mnoha lety došlo k náhlému zasypání podzemní dutiny a v tom vidí Car Andor svojí šanci.
Přesně na takovém místě kdysi dávno praotec všech Dariů objevil tři knihy spasení.
Ty dali divokému národu písmo a vědění. Už je to tisíce cyklů, ale každý Dariec doufá v nález dalších textů.
Bohužel zatím marně.
Třeba osudový zlom nastává právě nyní.
Pomalu postupují dál do podzemí jen slabý svit pochodně osvětluje poměrně rozsáhlé podzemí.
Car teď už ví jistě, že tento labyrint není dílem přírody. Pravidelné rohy, dokonale rovné stropy a podlahy to vylučují. Nechápe jak mohl kdosi postavit něco tak obrovského a složitého Dariové by to nikdy nedokázali.
Je hnán zvědavostí , touží poznat víc.
Najednou ve svitu ohně vidí na zemi čtyři kostry.
Nemůže popadnout překvapením dech.
To nejsou ostatky Dariů, i když není léčitel těla pozná na první pohled patrné rozdíly.
Ne Dariové jsou jiní úplně jiní.
To musí být autoři knih spasení.
To jsou jejich učitelé.
Rozhlédne se okolo a na zemi vidí dokonale zachovanou knihu.
Alespoň tak tuto věc nazývali jejich předci. Zvedá ji k očím a i ve slabém světle je schopen číst. Je to stejný jazyk jako v knihách spasení. Jen písmena vypadají trochu jinak. Car chápe rozdíl.
Tři knihy spasení byli tištěny zatímco toto dílo je psáno rukou.
Jak úžasné !
Car Andor odnáší drahocenný nález do svého útulku.
Ví, že se stal největším žijícím Dariem.
Jeho nitro zalila spokojenost.

Usedá ke stolu . Ten kdo před mnoha a mnoha cykly vepsal litery do papíru chtěl s největší pravděpodobností popsat své životní osudy. Je to něco jako osobní zpověď.
Car Andor čte:
Jmenuji se Marek D. tento zápis vznikl během tří měsíců od vypuknutí velké války.
Kořeny všeho zla, ale leží v časech, kdy se náš svět rozdělil do pěti antagonistických skupin.
První tvoří sjednocení křesťané. Všichni lidé nosící v srdci odkaz Ježíše Krista se spojili pod tlakem okolí v jednotnou sílu pod vedením posledního svatého otce Jana Pavla šestého, který žil ve vyhnanství v severním Skotsku.
Druhou skupinu tvořili umírnění ateisté, kteří chtěli lidi spíš sjednocovat.
Třetí část lidstva se seskupila pod prapory radikálních ateistů. Ti se rozhodli problém světě řešit vymýcením vlivu náboženství na lidi.
Předposlední skupina se rekrutovala z vyznavačů východních náboženských směrů. Ti nejdříve hlásali tolerantnost a lásku, ale nakonec se stali součástí ničení.
Poslední část lidí se sjednotila pod praporem muslimské expanze.
Od nich vzešel prvotní impuls všeobecné zkázy. Na jejich omluvu je třeba říci, že zbytek světa jejich hozenou rukavici po krátkém váhání zvedl.
Prvopočátkem expanze vyznavačů islámu leží ve druhé polovině dvacátého věku. Uctívači Mohameda začali plíživě obsazovat země na sever od svých teritorií.
Vše urychlil čas.
Během dalšího věku se Evropa stala domovem pro muslimy a ti ostatní se stali cizinci ve své bývalé domovině.
Po pádu Říma byl i papež vyhnán do exilu. Tato událost změnila vše ostatní.
Křesťané se sjednotili.
Jak najednou vypadali rozpory mezi katolíky a evangelíky malicherné. Náboženské války a boj o to kdo je tím pravým křesťanem ustoupili do pozadí ve chvíli, kdy se víra hnala plnou rychlostí do záhuby.
Nejenom křesťané, ale i bezvěrci hledali cestu k záchraně.
Rozdělili se na dvě skupiny.
Ta větší část se věnovala neplodné akademické diskuzi plné velkých slov a ideálů.
Hlásali mír a přátelství.
Hlásali svobodu vyznání pro každého.
Hlásali ideál plného dodržování lidských a náboženských práv.
Chtěli pořád a s každým diskutovat,. Chyba byla v tom, že druhá strana nechtěla diskutovat a práva vyznavačů jiné víry než jejich jim byla úplně lhostejná.
Náhoda tomu chtěla, že se mnou je nyní i jeden z umírněných ateistů Matouš S.
Menší, ale o to radikálnější část bezvěrců se spojila do obce radikálních ateistů.
Z počátku tvrdili, že hrozbou pro svět je muslim. Později svojí filozofii obrátili proti jakékoliv víře.
Razili jednoduché heslo:,,Vše špatné na tomto světě pochází z náboženství !“
Byli radikální, nesnášenlivý, vlivní a velice mocní.
Osud mne svedl dohromady s jedním z radikálů. Jmenuje se Jan M.
Z počátku stranou stáli vyznavači východního náboženství.
Celkem dost dlouho vydrželi tvrdit, že problém jde mimo ně. Vždyť jejich víra je spíš životní filozofie než klasické náboženství.
Svět se svíjel ve strašlivých křečích a i oni začali opouštět deklarované ideály.
Začali hořet mešity a křesťanské kostely po celé Indii.
Pokojní tibetští mniši zbarvili svá roucha krví uctívačů nepravého boha.
V našem kruhu se nyní nalézá i jeden v lidí východní víry Lukáš D.

Car Andor přestal číst.
Musí si urovnat myšlenky.
Text je sice schopen přečíst, ale část slov mu nedává smysl. Knihy spasení, které jako každý z Dariů zná nazpaměť nedávají odpovědi na všechny otázky.
Musí pokračovat ve čtení.
Celé dny se hádám s Janem, kdo za to vše vlastně může.
Jemu je vše jasné.
Vina je na mé straně.
Žádný muslim tu s námi není a tak svojí zlobu vůči náboženství vybíjí proti mně.
Matouš se mne váhavě zastává, ale on prostě za své názory nebude bojovat ani nyní.
Lukáš vše sleduje a mlčí.
Z jeho postoje přímo vysvítá jeho životní názor. Není ochoten vstoupit do konfrontace za žádnou cenu. Když však míra přeteče zaútočí bez varování se šílenou zlobou.
Zatím mlčí.
Náš čas se krátí a tím pádem je jisté, že na dýku v mých zádech už určitě nedojde.
Náš svět zaniká.
Začátek tohoto konce povstal v době, kdy muslimský svět přestal dodávat ropu zemím na severu.
Horečná jednání a šílené osočování.
Davy lidí jiné víry byli hnány přes hranice.
Miliony lidí přišli o vlast a domov.
To co zbylo z původních států se totálně nábožensky vyčistilo.
Radikální ateisté šmahem zakázali veškeré náboženství.
Muslimové pronásledovali každého kdo se nehlásil k Mohamedovi.
Vyznavači východních náboženství je ochotně následovali.
Umírnění ateisté jen rozzlobeně kroutili hlavami a psali petice a protestní nóty. Než však stihli nabrousit své tužky a vybrat ta pravá slova celý svět začal upadat do spirály ničení. Muslimové měli ropné studny, ale nedokázali z nich samy těžit.
To co zbylo na severu z euro-atlantské civilizace by sice dokázalo ropu těžit, ale na svém území žádnou nenašli.
Kola civilizace se začali zadrhávat a nakonec došlo k úpadku průmyslu, zemědělství a dopravy v globálním rozsahu.
Viník byl každému jasný.
Byl to vždy ten druhý.
Světem letělo heslo:,,Já mám pravdu !“
Už se nesmělo ani diskutovat.
Ať už v zemi vládli mulové, radikální kněží nebo všeho schopní generálové mužové krve a železa nebyl v jejich chování žádný rozdíl.
Jediná pravda byla ta jejich, kdo nesouhlasil musel být zničen. Bez rozdílu vyznání a národnosti.
Celý svět se řídil dávným sloganem:,,Kdo nejde s námi jde proti nám.“
Už nikdo nezjistí, kdo vystřelil jako první.
Je to nakonec jedno.
Kulky, dělostřelecké granáty, rakety, letecké pumy a atomové zbraně.
To jsou jednotlivé stupně po kterých náš svět vystupovat ke svému konci.
Zavládla jaderná zima.
Po smršti ohně se otevřel chřtán ledu.
Kdo nezahynul ve válce nebo neuhořel v tajfunu zkázy prostě umrzl nebo zemřel hlady. Nevím zda jsme poslední živí lidé.
Je to možné, ale není to důležité.
Tento kryt se stane naší hrobkou a památníkem celé civilizace.
Pomalu už nemohu psát.
Slábneme a dokonce i Jan přestal křičet:,,Kde je ten tvůj bůh ?“
Jsme tu čtyři poslední z lidí a já se sám sebe ptám na poslední otázku:,,Otče proč jsi mne jenom odpustil?“
Ježíš odpověď našel.
Najdu ji i já ?

Car Andor dočetl poslední větu.
Malou chvíli váhá. Nemá toto poselství raději zničit. Není příliš nebezpečné. Touha po uznání vítězí. Zítra ho předloží radě vůdců.

O tři cykly později.

Car Andor leží na zemi a cítí jak po jeho hlavě stéká krev.
Dariové, kteří si říkají děti Lukášovi vyhánějí každého kdo k nim nepatří ze svého města. Velmi podobné to je v celé Darii.
Všichni se rozdělili na děti Marka, Matouše, Jana a Lukáše.
Kdo nejde dobrovolně je zbit.
Car Andor ví, kde je základ této hrůzy.
On ji uvolnil svým objevem.
Cítí, že umírá a omlouvá se všem okolo.
Ví, že nastal konec jejich civilizace.
Po lidech tedy zmizí i ti co se vyvinuli z potkanů.
Modrá planeta bude opuštěná.
Snad ne na vždy.