Přesýpací hodiny

Jdou dny v životě člověka jeden po druhém. Je to stejné, jako přesýpací hodiny.

Padá jedno zrnko písku druhé, třetí... Napřed je počítáš stejně jako dny….pondělí, úterý, středa ….sobota, neděle. .Časem, už přestaneš vnímat, které zrnko padá…je to prostě jen další den, je to jen další zrnko písku.
A jednoho dne zjistíš, že už žádné další zrnko písku není…Čas tvých přesýpacích hodin se naplnil.
Už není žádný další den…..

Život člověka jsou jedny přesýpací hodiny, jen místo zrnek písku jsou naplněny dny.
První zrnko dopadá v momentě , kdy se díky tvému prvnímu pláči všichni kolem usmívají. Poslední zrnko v momentě, když všichni kolem díky tvému poslednímu úsměvu začínají plakat.

Záleží jen na tobě, jaká zrnka písku budou padat.
Prázdná jen proto, že jsi je nechal propadnout mezi prsty a nesnažil se je zachytit?
Plná, protože jsi nečekal,

Až někdo ………
Až něco ………..

Jedno je jisté v životě člověka…nikdo, za vás nic nevyřeší,
Sám člověk si staví svůj osud.
Stejně jako most. Záleží jen na něm, jaké jsou jeho priority a tudíž, jak pevné mu dá základy.
Mnohdy se stane, že most spadne…..a musíme začít znovu.
Nestačí, ale jen čekat, až dopadne poslední zrníčko písku…..pak by se totiž mohlo stát, že bychom svůj most nestačili postavit. Bez mostu se k nám, nikdo nemá šanci dostat.

A kdo by si přál, vidět padat poslední zrničko písku na pustém ostrově.

Mosty spojují nejen břehy, ale i srdce lidi.
Je třeba jen najit ten správný břeh a postavit pevné základy