Velmi krátké úvahy (16.)

Zachránila kamarádku skokem do ledové vody, když se topila. *** Neztratil hlavu a poskytnutím první pomoci zachránil život. *** Vytáhl raněného z hořícího vozu. *** Byl zastřelen, když se snažil pomoci napadnuté ženě.

S údivem a pokorou klaním svou hlavu před těmi, kteří v sobě ve vypjaté situaci dokáží nalézt tu neuvěřitelnou odvahu, zachovat klidnou hlavu a pomoci. I za cenu ztráty vlastního života. Přemýšlím, zda bych se dokázal zachovat stejně. Snažil bych se pomoci nebo odvrátil svůj zrak a zbaběle ignoroval dění kolem?

Ještě jsem se do takové situace nedostal. Rozumějte situace, kdy jde jinému člověku o život a je jen na vás, jak se zachováte a jak ovlivníte jeho budoucnost. Ptám se sám sebe, přerostl by mne vlastní strach, pud sebezáchovy nebo panika?
V takových situacích jednáme především instinktivně, mozek řídí naše činnosti a uvědomění přichází až později a tak se nabízí další otázka, zda jsme v takovém případě vůbec schopni ovlivnit naše chování.

Jedno je ale jisté, z jedněch se stanou zbabělci, z jiných hrdinové. Kam byste se řadili vy?

Na mne ta situace stále ještě někde čeká, ta, která mi prozradí, kdo skutečně jsem. Zbabělec nebo hrdina? Pokaždé však, když vidím reportáž v televizi, slyším v rádiu nebo čtu v novinách, jak se někdo zachoval statečně a zachránil tak lidský život, sám sebe se snažím přesvědčit, že v sobě najdu sílu zachovat se správně.