Křehký svět poezie

Na literárním serveru si můžeme přečíst, že básník Bíša má hodně krásných uměleckých zájmů. Jistě, podle jeho tvorby, se jedná o člověka zralého, což, podle mého názoru nesouvisí s věkem, ale s vnitřním klidem a pochopením běhu času a světa.
Za účelem této kapitoly jsem si z jeho velmi bohaté a rozmanité tvorby vybrala báseň s názvem Čas Zde je:

Básník Bíša

ČAS

Motto: Na světě nám nepatří nic, jenom čas. Konfucius.

Věnovat čas svým milým
a nemrhat s ním
s těmi
co nás nemají rádi.

Mnozí si dosti nerozumějí
v jiných hodinách se milují
duše i srdce mnohdy potřebují
svůj čas na uvolnění.

To jediné, co opravdu máme
je pouze současná chvíle.

Nenechat se ukolébat štěstím
a současnou láskou
jejichž velikost se mění
ohlížet se za lepším
pak plakat nad ztrátou
čas tě nezabije
když hýčkáš si je.

Jak napsal nezvladatelný Bean
můj stálý a věrný stín
co nezná jen ženský klín
strýček čas
učí nás
je to tak.

Čas bývá nejlepším učitelem
a hojivým trpitelem...

V první sloce této pozoruhodné básně jsem se zamyslela nad tím, kolik vzácného času člověk skutečně promrhá negativními myšlenkami na lidi, kteří nejsou k nám samotným v přátelském vztahu. Možná více, než by je strávil s těmi, kteří s láskou trpělivě čekají a chovají k nám krásné city. Bude to asi tím, že zlé věci více přitahují naši pozornost , než dobré, které opmíjíme a zdají se tk normální, dokud existují, zlo více citově útočí na naše nitro, ačkoliv by to mělo být naopak. A tak nám básník jednoduše a filozoficky dává napomenutí. Tedy, z poučení plyne zásada první: věnuj více času lidem, kteří tě milují a v lásce na tebe čekají než těm, kteří chovají k tobě nepřátelství. Ani v myšlenkách by člověk neměl, jak básník říká, věnovat čas více zlému, než dobrému. Lze to dokázat, když jsme stále více a více obklopováni nejistotou, strachem a násilím? Možná, že to je právě ten důvod naší roztěkanosti, je to sice dobré vnímat, ale v mysli se dlouho zlem nezaobírat. V druhé sloce je též pozoruhodná myšlenka. Člověk by měl vyhradit lásce a milování „pravé hodiny“ a pamatovat na to, že i naše nitro, naše srdce i nervová soustava potřebuje svůj čas na zklidnění. Honba za city a jejich dokazování, naplňování nás spíše utlumuje, než pozvedává citovému životu. Nic takového nemůže prospívat ani zdrví a ani lásce. A následně, každý člověk si neuvědomuje, že neví, co přinese další chvíle a tak by si měl chránit tu, která právě probíhá, protože každá další minuta může další běh času zvrátit všechny očekávané jistoty. A jestliže nás budoucnost připraví o štěstí, o lásku, jistotu a zdraví, je moudré zase v tom čase hledat pozitivní myšlenky a cesty, které nás přivedou k harmonii.
Když se nám zdá čas naším nepřítelem – přeci to znáte: já nestíhám -, básník nás ujišťuje svými slovy, že je naším učitelem a hojivým trpitelem.
Divíte se, kolik moudrosti nám přinesla jedna, na první pohled prostá báseň? Celá moudrost času a nemoudrost lidského konání do ní vklouzla jako do krabičky a zavřela za sebou víko. Už není třeba dál mluvit.

O další jeho básni, kterou jsem si vybrala z jeho bohaté sbírky lze říci, že je na téma : co s časem: Čemu ho raději věnovat. Mnohý člověk by mohl říci, že už o tom psal kde kdo, ale přesto :

Rozum

Motto : Pomalu ztrácím...

Nebudu nikdy bardem poezie,
proto píši tyto žalostné elegie.
Zažívajíc neustále smrtelné šoky,
píši k tomu často podřadné sloky.

Mám také asi všechno opožděno,
v hlavě nastláno snad jen seno.

Už dosti o poetice,
vrátím se do reálu,
nebo můj zbytek rozumu,
skončí v análu.

Tak si říkám
a při tom vzlykám,
pusť už z hlavy, co nejsi,
na stůl dej láhev a dej si...

Básník Bíša je moudrý člověk a zná cenu času. Je básníkem, který otvírá rozum, mnohdy laškovným způsobem, jakoby si se čtenářem hrál, ale v této lehké formě umí přenést závažné myšlenky i problémy, které si člověk mnohdy ani neuvědomuje a nebo je prostě přezírá, protože se domnívá, že je ještě čas na to si dělat těžkou hlavu, starosti a podléhat stresům.Ale já tuším, že pro něho vteřina má cenu věčnosti. Proto, že je moudrý a také proto že je moudrý umělec, který vidí dál, než si obvykle člověk dokáže představit. Proto jsem si ho vybrala do mé malé kolekce autorů z literárních serverů. Je mi blízký svým humorem a člověčenstvím. A poezie je o sdílení tvůrce a čtenáře. Tak tomu bylo a bude, dokud svět bude rodit básníky, které nezrtácejí ani iluze a ani naději.