Tobě, protože vše teď bude jinak…

Pořád si mi říkal, jak mě miluješ, jak jsem skvělá. Změnil jsi mi svět, změnil jsi mi budoucnost, změnil jsi mi život. Děkovala jsem Bohu, že Tě mám! A co mám teď? Jen prázdnou postel, ze které ani nemůžu nasát Tvou vůni, kterou si tam zanechal, protože jen brečím a smývám poslední zbytky slaných slz. Když projdu kolem krbu, vím, žes to byl Ty, kdo jako poslední zatápěl. Když mám chuť na kuřecí salát, vím, žes to byl Ty, s kým jsem ho naposledy jedla. Všude jsou tu stále památky na Tebe... Vždy jsem si říkala - ano, tenhle kluk mě opravdu miluje, myslí to vážně, ten mě neopustí.... I když si o někom myslíte, že je jedinečný, tak si pamatujte, že jsme všichni jen lidi a ta druhá půlka jsou prostě jen chlapi... Když vám na někom opravdu záleží, plánujete budoucnost a říkáte si krásná slůvka, tak po první krizi (jestli se to tak dá nazvat) neutečete zbaběle pryč!!! Říkal si, že už si nerozumíme… Že se láska vytratila…
Zbyl mi byt v Praze, ve kterém budu žít sama, cestování po světě je pryč, společná budoucnost pryč... všechno je pryč...
Včera jsem se ptala Boha, proč mi Tě vzal, ale Bůh mlčel, nebo jsem ho neslyšela... Svět teď bude jiný… A aspoň si přiznej, žes mi ublížil a nehraj si na svatouška, který nic neudělal!
Lepší bude být sama… Snad…