Čí realita?

„Tohle je realita.“ Věta, se kterou se většina z nás setkává prakticky denně. Asi moc přemýšlím, ale podstata toho vyjádření ve smyslu, v jakém je chápáno, prostě nedává smysl a tím celé prohlášení o té a jediné realitě pro mě ztrácí význam.
Vydám se mezi lidi v červeném tričku. Když se kolemjdoucího děvčátka, které vnímá pro člověka obvyklé spektrum barev, zeptám, jakou barvu má moje tričko, odpoví, že červenou. Když se zeptám dalšího děvčátka, které bude schopno vnímat pouze žlutou a šedou, nejspíš odpoví, že je šedé. Co je realita?
Dodnes si vzpomínám, jak jsem poprvé navštívila Jičín. Autem jsme zastavili na kraji pěší zóny (dnes ji znám jako Husovu ulici) a šli jsme podlouhlou ulicí k věži. Mamce se hned zalíbila, já jsem byla o poznání skeptičtější, neboť to ráno mě vzbudili před šestou a tudíž jsem „měla právo“ být nevyspalá a určitě i protivná. Poté jsme došli na náměstí a zamířili podél zámecké zdi ke školám. Tehdy jsem samozřejmě nevěděla, že jsou to školy. Pořád si pamatuji rozměr a úhel mého pohledu. Dnes se na to prostředí, na tu samou ulici a na ta samá místa dívám zcela jinak.