"Ale je to smutná epocha, kde je snadnější rozbít atom, než zničit lidské předsudky" A. Einstein

Osnova:
1) Einsteinova smutná doba
2a) Škatulky, škatulky, škatulky
b) Předsudky v zárodku
c) Předsudky dlouhodobé
3) Ovce a stádo

Jak řekl Einstein, je to smutná doba, když proti sobě stojí lidé jen proto, že se odlišují. 6e spolu válčí a zabíjí se kvůli něčemu, co je přece tak normální! A tím je právě jedinečnost. Dokážete si představit místo, kdfe by byl jeden jako druhý? Nejlépe všichni bílí, věčně usměvaví křesťané, ve šťastné čtyřčlenné rodině, kde by každý její člen měl blond vlasy? Hrůza.
Nechápu, že se někteří lidé snaží všechny zaškatulkovat podle zažitých parametrů. Přijde mi trapné dělat věci podle konvencí. Přitom ze všech stran slyšíte, zvláště od mladých, jak se chtějí lišit. Potom si na sebe vezmou určitý druh šatů, najdou si podobně zaměřené známé, a šup! už také patří do stádečka. Každý totiž přece ví, jak se lidé chovají k těm, kteří jsou odlišní. Ale proč? Já si mylsím, že jejich mozkové buňky jsou už dlouho uchovávány pod bodem mrazu, že jsou to suchaři, a že se prostě bojí. Plně chápu strach některých například z Romů, ale leckterý běloch krade a podvádí víc, než celá banda cikánů.
Předsudky jsou vštěpovány už malým dětem. Rodiči, školou, spolužáky i přáteli. Stačí abyste měli nějaké to kilo navíc, křivé zuby nebo jen víc pih a už jste terčem posměchu. V dspělosti se tahle šikana rozroste do mnohem větších rozměrů a už tu máme rasovou a náboženskou nesnášenlivost, či spostu jiných, ještě "úžasnějších" věcí.
Podívejte se třeba jen na to, jak dlouho už jsou odsuzováni Židé. Z dávných časú, z Egypta se to dostalo až do naší doby, před 70. lety to gradovalo a nesnášenlivost trvá dodnes. Jak je to ale možné? Jak je možné, že se lidé nepoučili, nezmoudřeli nebo alespoň nepochytili kousek tolerance? Člověk by si řekl, že po tolika letech vývoje už musí mít nějaký ten rozum. Zvláště, když už jsou dvojnásobní homo sapiens. Ale možná právě proto. Po špatných zkušenostech z minulosti už si jen tak někoho nepustí k tělu. I geny mají paměť. A ta nejde rozbít jako atom a slepit úplně znovu. Proč také. Z chyb se musí člověk učit, ale proč by to měli odnášet nevinní lidé?
V každém tom stádečku jsou hodné a zlé ovce. Někde převažují ty zlé, někde ty hodné, ale nemůžeme na úkor těch hodných trestat celé stádo. Co se mě týče, nechci být hlopá ovce. Nejraději bych byla zelená, vlasy měla fialové a víru bych si vymyslela. Ale samozřejmě chci někam patřit, být mezi svými...
Dilema, že?