Jednota

Bez přestání se lidskými dějinami šíří zprávy o násilí, nenávistí, vraždách a válkách. Mezi obyčejnými lidmi se často pomlouvá, posmívá,vznikají třenice. Je tomu tak především proto, že člověk je tvor egocentrický a z toho vzniká většina potíží.

Jeden můj kamarád se zajímavě vyjádřil:“Přece vůbec nejde o já, ale o my“. A nejspíš tomu tak je. Každý by si měl uvědomit, že je člověkem omezeným. Někdo je fyzicky zdráv, jiný je nemocný. Jeden umí dobře počítat, druhý zase ovládá cizí jazyky. Jeden člověk doplňuje druhého. Možná by se to dalo nazvat jako společné vědomí. Každý umí jen něco málo, ale dohromady umíme mnoho. Jak se zpívá ve známé pisničce: „Jeden umí to a druhý zase tohle...“.

Když se na to podíváme z tohoto hlediska, jsou na tom nejhůře lidé, kteří se vydávají za vševědy. Všechno viděli, všechno znají. Nedokáží přiznat vlastní omezenost. A když už se něco takového stane, obhajují se až nelogicky a často působí velmi směšně. Je podstatné uvědomit si vlastní omezenost. Možná jsem chytrý, umím spoustu věcí a hodně toho znám, ale pořád je to jen tisícina toho, co umí jiní. Teprve, když si přiznám vlastní nedokonalost, jsem schopen pochopit a přijmoout dary, které mají druzí lidé.

Sami o sobě jsme slabí, zranitelní. Ale v jednotě je síla. Uvědomme si, že vůbec nejde o to, abychom se navzájem předháněli v kariérismu, nebo abychom se pokoušeli podrazit nebo pomluvit jeden druhého. Jde o to, abychom dokázali tento život prožít ve vzájemné jednotě, úctě a lásce a v respektu ke každému člověku, ať vypadá jakkoli a je na jakékoliv úrovni materiální nebo jiné.