Zase to na mě doléhá

Snažím se zapomenout, snažím se jít dál! Je to ale jen další ráno, kdy mě tlačí u srdce, další, které myslím na tebe... Dochází mi, jak bezohledná jsi byla, teprve nyní a asi ani ne úplně mi dochází, že mi v životě nikdo neublížil víc než ty, víc to ani nejde. Uvrhla jsi mě do takového trápení a nikdy jsi neprojevila ani kapku lítosti, ani soucitu, byla jsi schopná vykuchávat srdce, které tě bezmezně milovalo, ty jsi se nikdy nesnažila vžít do mých pocitů, jediný, koho jsi viděla jsi byla ty sama! Tak proč už sakra netáhneš ke všem čertům?! Jsem takový idiot... Vzpomínám na chvíle, kdy jsem šel za tebou, srdce mi tlouklo láskou a obavami, chtěl jsem ti to říct, už jsem ti chtěl říct všechno. Tolik jsi mi křivdila, tolik... Protože to ty jsi byla ta, kterou jsem tolik miloval, pro kterou bych všechno udělal, abys byla šťastná, ty jsi byla vždy na prvním místě, vždy tomu tak bylo a já dával přednost tvému trápení před mým. V ty chvíle jsi mě nemilosrdně ničila, tvé oči mě zabíjely uvnitř, ale to ti kolikrát bylo málo, několikrát jsem málem umřel i fyzicky... Taky by ti to bylo jedno? Nejspíš by sis toho ani nevšimla. Já nechápu, jak někdo může být tak zahleděný jenom do sebe, tak bezohledný, nechápu, jak může tak moc ubližovat člověku, který ho miluje... Nevím jak jsi to dokázala, nevím... Mě by na tvém místě užraly výčitky zaživa. Taky jsem ti to jednou udělal, lhal jsem ti, já vím, že do očí bych ti nikdy říct ty věci nedokázal, nikdy! V tu chvíli, kdy jsem to ti to psal, jsem myslel, že pro mě nevysvitne slunce další den. Tys mě chtěla opustit a já ti to chtěl usnadnit, protože v tu chvíli jsem věděl, že můj život skončil. Bohužel fyzicky neskončil, nemohl jsem odejít, musel jsem zůstat, bylo by to nadmíru sebecké vůči rodině... A ty jsi tak zbabělá, dokázala jsi mi akorát zničit život a utéct pryč, schovat se před vším, jako by se nic nestalo, jako bych já nikdy nebyl. Lhala jsi mi asi milionkrát! Já tobě jen jednou a věř, že to bylo v nejlepším úmyslu a věř, že to pohltilo moje svědomí jako žádná jiná věc na světě a že toho lituji i nyní. Šlo ti jenom o to, aby jsi byla šťastná ty, aby ses nemusela nikdy trápit, mě jsi jenom ublížila. A tak musím říct, že zamilovat se do tebe byla největší chyba mého života, protože mám pořád pocit, že se utrápím, mám pořád pocit, že už srdce nemám, pořád je někde u tebe... Kéž bych tě nikdy nepotkal, protože umíš vidět jenom sebe, umíš se zajímat jenom o sebe, protože jsi lhářka, protože tě nedokážu přestat milovat. Dodržím svá slova, dokážu ti, jak mi na tobě záleží a jak moc jsem tě miloval, tím, že tě nechám jít, tím, že ti nic nebudu vyčítat, sama jsi prohrála, když jsi mojí lásku zahodila, vsadil bych se, že tě v životě nikdo nebude tolik milovat, tak jako já. Škoda, že nemůžeš vědět, že to, že tě nechávám jít neznamená, že už tě nemiluji, ale právě naopak. Je pravda, že bych si přál, abys věděla, jak moc se nyní trápím, ty jsi mi to vždy také bezohledně říkala, vyčítala, ale já nebudu takový! A nezmíním se ti ani slovem, překonám tu bolest i bez tebe, protože nejsem jako ty, nebudu ti ubližovat, i kdybych se měl utrápit úplně! Ale co, tobě by to stejně bylo jedno, viď? Musí mi stačit vypsat se z toho tady, protože já jsem lepší než ty.