hledající duše

Jaké prázdo pohltí duši..tu nádobu vnás přeplněnou starostmi i snad radostmi všedních dnů..je plná a přesto v prázdná bez citu hlubokého jako ona sama je...prázdná duše prázdné oči prázdné životy..touha po něčem víc žene nás k poznávání nových věcí..ta taouha které nás přivádí jak na vrchol tak na dno..jako na houpačcce...pak něco najdeme oblíbíme si to ..nakonec to přijmeme celou duší..stane me se závislími..milujeme své naplňení ..nedokážeme si bez toho představit život..pohltí nás to...a ve chvíli kdy ztratí z určitých důvodů naše opojné ,,něco" jsme opět prázdni opět ztraceni...mezi hledajícími něco víc..mezi těmi nahoře mezi těmi dole....bloudíme..nalezneme děj se opakuje..a opakuje a opakuje