Sbohem... šáteček

Tak dlouho jsem na tu chvíly čekala a stále si říkala, že je to daleko.... že máme ještě chvíly...

Tak často jsme se spolu setkávali a vy jste zapadli do mého života, že jsi jen ztěžka dokážu představit, že tu najednou nikdo nebude... že tu budete jen když se někde uvidíme nebo setkáme...

Až dneska mi to došlo... když jste tam všeci seděli a přebýrali svoje potvrzení o dospělosti a mě pomalu stékali slzy po tváři...

S vámi je tolik spjatý můj život... láska, nenávist, opravdové přátelství, společné chvíle... tohle všechno... najednou...během jednoho dne se vytratilo jako pára nad hrncem...
Některé z vás už nikdy neuvidím... s některýma to plánuji na dýl... hodně dýl :)

Jen vím, že momentálně cítím takovou prázdnotu uvnitř sebe... to, že dva roky byli ty nejúžasnější co sem zažít mohla a tolik mi dali a tolik mi vzali...

Jednoznačně ničeho nelituji... kdybych vrátila čas... dělala bych věci stejně... možná na pár věcí... aby to tolik nebolelo...