Fotbal

.
Paní, manželky, milenky, zkrátka děvčata, buďte v nadcházejících třech týdnech pokud možno shovívavé ke svým do kulatého nesmyslu poblázněným horším polovinám. Vím také, že existují výjimky v obou doufám v nadcházejícím měsíci nikoliv znesvářených táborech. Mám je doma, syn snad ani neví, že nám začíná jedno ze dvou mistrovství, kdežto dcera si vyvěsila plakát s rozpisem zápasů o týden dříve, než já. Už od MS v Itálii fandíme spolu, tehdy ji asi k fotbalu přitáhl šutér Knoflíček vzhledem k jejímu tehdejšímu věku lehce uchopitelným jménem.

Není to snadné vysvětlit, co v našich hlavách probíhá. Pokud vůbec lze mluvit o hlavách. Zkusím to jen nastínit. Někdy kolem mých jedenácti let jsme vyčistili s ostatníma dětma plácek na obecní louce za sousedovic domem od olšových náletů, starší kluci nám pomohli vsadit branky a místo na hřbitově hrát na schovku nebo kopat v lese zemljanky jsme začali čutat. Mohlo to být kolem chilského MS, které jako poslední ještě nebylo v přímém přenosu. Nějak mi ten kulatý nesmysl učaroval a spousta pánů, kteří dočetli až sem, chápe, o čem tak kostrbatě píšu. Přišel potom podzim, dozrávala jabka a můj dvoumetrový metrákový strejda sundal zeza dědovy stodoly žebříky. Položil je na zem a prošel se po nich našlápnutím na každou jednotlivou šprušli. Která nevydržela, tu děda stolař vyměnil. A nastala jedna z čistých radostí mého života. Který kluk toho věku neleze rád po stromech? A dědova půlhektarová zahrada byla plná obsypaných jabloní a hrušní. Úkol jako loni: strom po stromu s tátou a se strejdou hned po příchodu ze školy zbavovat úrody. Vršky stromů a koncové větve byla moje hlavní a nezastupitelná úloha, pod dospělými chlapy by se větve lámaly, ale s mojí muší vahou neměly jabloně problémy. A tak jsem balancoval ve vršku ve svém živlu, ale jen do okamžiku, kdy se ze hřiště nedaleko ozvalo dunění kopačáku.

V útrobách se mi rozestřelo vzrušení s touhou po té nafoukané duši (to byly ještě míče se šněrováním a vkládanou duší, míče na jehlu bez šněrování k nám dorazily o pár let později). A nastal zoufalý vnitřní boj dvou lásek, ve kterém ta stará prohrávala na celé čáře. Naštěstí byl strejda uznalej. Jak mi tak podepíral žebřík, aby tenká větev nekřusla, vycítil magnetismus mezi gumovými kopačkami na mých nohou (v těch jsme tehdy my páni kluci chodili snad i do školy) a tou sešitou a krémem na boty napatlanou kůží, poletující za sousedovic zahradou. Tu vůni cítím dodnes, na plácek se chodívaly pást i husy dolního souseda a mičuda měla dvojí impregnaci. A my zelené šmouhy na kolenou, ale hned vedle teče potok a pstruhům husince svědčí. Tehdy žili v potoce i raci. Strejda řekl: „Doděláme spolu tenhle strom a pak si běž!“. Byla to už jen ta poslední větev. Zlatej strejda. O čtyři roky později na první přímo přenášené finále z Anglie jsme se koukali na našem zrnícím lotosu my tři chlapi spolu. Táta se strejdou fandili ze mně nepochopitelných důvodů Němcům a já Bobbu a Charliemu Charltonovým. Od té doby jsem viděl všechna finále.

Tož, tohle byl zrod jedné z mých obrovských lásek. Vaši kluci, druzi, manželé a známí mají své zrody. Stejné lásky. Na těchto láskách je fantastické, že na ně my chlapi navzájem nežárlíme, naopak je ze srdce sdílíme na stadionech, v hospodách, u sousedů. A Vaši žárlivost na tuto naši milou nechápeme. Když se nad poslední větou zamyslím, vlastně Vám začínám rozumět. My máme (budeme za pár dní mít) útroby plné vzrušení a lásky, jehož zřídlem nejste Vy. Proto žárlíte. Pokud sedíme právě doma před bednou s naší láskou a Vy po nás něco chcete, odsouhlasíme Vám cokoliv, aniž vůbec zaregistrujeme, co to bylo. Jsme než mužští. Dokážeme se v daném časoprostoru pohybovat po jediné trajektorii, mezi lednicí s pivem a obrazovkou, ze které nespustíme oči a která je pro nás po 3 - 4 týdny Gabovým stredobodom pozornosti. Že nám za zády šveholí naše v tuto chvíli druhá láska, je nám vlastně ukradené. My se dokážeme soustředit jenom na jedinou. Příroda si nás takto uzpůsobila při propojování našich mozkových hemisfér. Vám mezi obě hemisféry zabudovala multitasking, nám pouhý simplex. Kdo z nás má kliku, má tam dokonce duplex a na Vaše dotazy během televizního přenosu dokáže syntakticky správně odpovídat (aby už měl proboha pokoj). My se simplexem pouštíme Vaše šveholení druhou stranou ven, nemá se kudy vracet ze sluchového do řečového centra. Bez zlého úmyslu. Po skončení mistrovství jste Vy opět Paní našeho prstenu a jeho simplexu.

Abychom byli spravedliví, podobná muka zažíváme my s Vámi při Vašich nákupech. Proč nás proboha chcete brát s sebou? Z desíti předložených párů bot nebo šatů dokážeme díky simplexu vybrat jen jeden pár, ostatní vůbec nevidíme. Abychom měli torturu inkvizice co nejdřív za sebou, přiznáme Vám všechno.
.