Budoucnost

Začínám se bát... Budoucnost je tak blízká a zároveň tak daleká...
Víš co se vlastně bude dít? ...
Už nebudu chodit o přestávky do béčka, popovídat si o nesmyslech s těma staršíma...
Už nebudu při chůzi do bufetu zdravit tisíce lidí z devítek a nebudu čelit nevěřícným pohledům spolužáků, jakto, že zrovna semnou se baví tolik starších.
Už nebudu stát v bufetě frontu a cítít, jak mě zezadu objímáš a ptáš se, co ti koupím...
Už nikdy se ti nebudu se slzami omlouvat, kašlajíc na to, že už před pěti minutami zvonilo na hodinu s tou nejděsivější učitelkou na škole...
Už nebudu koukat závistivě z oken chemie na to, jak odcházíte ze školy domů.
Už se nebudu moct usmívat o první přestávku, abych slyšela "Ahoj Aničko" a tvé následné objetí...

Budu pouze plakat, až uslyším závěrečný proslov...
Budu plakat, až tě uvidím v kvádru, s růží a vysvědčením v ruce...
Budu plakat, až uvidím, jak se naposledy díváš na školu.
Budu plakat, až uvidím, jak se vesele bavíš s klukama z céčka a říkáte si "konečně pryč"

Budu plakat, protože budu vědět, že už se nebudeme vídat každý den...
Budu plakat, protože si budeme srazy venku domlouvat pouze přes ICQ a sms...
Budu plakat, protože už nebudu vídat tvůj krásný úsměv každý den...
Budu plakat, protože budu vědět, že šance získat tvou lásku, bude úplně minimální...
Budu plakat, protože už nic nebude jako dřív...