Moc dlouho..

Je těžké se ubránit,i když si to přejeme ze všeho nejvíc.Nemá to cenu,tak proč se trápit? Stačí to..uzavřít,skončit,rozloučit se..Možná poděkovat.ale nejde to tak snadno..Špatně se zapomíná na člověka,který Tě byť nedobrovolně navštěvuje ve snech..Znáš pocit,že si ten sen nepamatuješ,ale víš s jistotou,že tam byl a že to byl krásný sen? Při usínání vidíš jeho tvář..Při probuzení přemýšlíš,jestli je dneska šance,že ho potkáš.A kdo ví,třeba se usměje nebo si dokonce vzpomene na Tvé jméno!
Jak dlouho se dá tak žít aniž by Ti na mysl nepřišly otázky jako jestli si pro něj dost dobrá nebo jak by Tě mohl milovat,když si nehezká nudná a přehnaně melancholická?
jak dlouho se dá tak žít aniž by ses nezprotivila sama sobě? Jak dlouho se dá tak žít aniž bys plakala třikrát denně?
Jak dlouho Ti budou kamarádi podávat kapesníky a říkat,že Ti za to nestojí? Když víš,že to není pravda..Stojí za to..
Ale...JAK DLOUHO SE DÁ TAK ŽÍT?